Účtování pohledávek, závazků - strana 6

Máme uzavřeny všechny roky včetně roku 2019. A nyní pan majitel přinesl do účetnictví přijatou fakturu se zdanitelným plněním v roce 2017 s přáním, aby byla dána do účetnictví. Nechce se mi zrovna dělat dodatečná přiznání za roky minulé, mohu proto tuto fakturu (výše 150 000 Kč) tedy zaúčtovat v letošním roce jako nedaňový náklad s tím, že namísto nákladového účtu dám na 426-Jiný výsledek hospodaření a odvedu DPH?

V sedmé části našeho seriálu si dokončíme účtování o službách společenství vlastníků jednotek (dále jen „SVJ“) zaúčtováním závěrečných účetních případů týkajících se služeb, jak bylo avízováno v časopisu UNES č. 6/2020 na s. 23 v tabulce s časovým sledem účtování o službách.

Při sestavování účetní uzávěrky účetní jednotka zohledňuje zásadu opatrnosti – v účetní závěrce je třeba zohlednit i případná rizika snižující hodnotu majetku vykázaného v závěrce. K vyjádření přechodného snížení účetní hodnoty majetku slouží opravné položky. V určitých případech může být tvorba opravných položek pro daňový subjekt též daňově uznatelným nákladem. V článku se seznámíme jak s pravidly pro tvorbu zákonných opravných položek, tak s tím kdy se tvoří ostatní opravné položky.

Účetní jednotka vytvořila v roce 2018 opravnou položku k pohledávkám z roku 2015 dle § 8a zákona o rezervách. V tu dobu pohledávky nebyly promlčené. Tato opravná položka nebyla nikdy zrušena a je stále v účetnictví. Je možné ji k 31. 12. 2019 zrušit a pohledávky, které jsou již promlčené, daňově odepsat? Je nutné opravné položky k pohledávkám z minulých účetních období vždy na začátku nového účetního období zrušit a vytvořit nové, nebo pokud nedojde k žádné změně, je možné tyto opravné položky nerušit, ale nechat je v účetnictví do doby, než dojde k odpisu pohledávky?

Stále dostávám otázku, kdy máme v účetnictví účtovat o rezervách a kdy máme účtovat na dohadné účty (aktivní a pasivní). Dalším problémem je případ, kdy o rezervách není účtováno vůbec, přesto jejich tvorba v případě významných položek vyplývá ze zákona č. 563/1991 Sb. , o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o účetnictví “). Nebo je místo účtování o rezervách účtováno na dohadné účty. To může mít zásadní dopad. V prvním případě jsme porušili zákon o účetnictví . Druhý případ má obvykle za následek nesprávně vypočtenou daňovou povinnost.

Společnost s r. o. eviduje několik pohledávek od stejného odběratele 1,5 roku po splatnosti ve výši 83 002,24 Kč, o nichž ví, že nebudou uhrazeny. Proto se rozhodla prodat tyto pohledávky za 55 000 Kč. Jak účtovat o tomto prodeji pohledávek a co s neuhrazenými zbývajícími pohledávkami ve výši 28 002,24 Kč?

Česká společnost vlastní strojní zařízení. Toto strojní zařízení se v roce 2019 porouchalo, přičemž se jednalo o událost, kterou je možné uplatnit jako škodní událost u pojišťovny. V roce 2019 pojišťovna vydala písemnost, na základě které je zcela jasné, že bude plnit, a to v předepsané výši, částka je zde uvedena. Nicméně v roce 2019 nedošlo k realizaci opravy. Jakým způsobem účetně a daňově tuto transakci zachytit? Buď v roce 2019 účtovat předpis pohledávky do zdanitelných výnosů a zároveň účtovat o nedaňové rezervě na opravu, nebo účtovat o předpisu pohledávky do zdanitelných výnosů až v roce 2020 a rovněž v roce 2020 bude účtováno o opravě stroje (zde by byla ctěna zásada účtování N a V do období, se kterými věcně a časově souvisejí).

V roce 2018 nám jedna společnost neuhradila námi vystavenou fakturu. Společnost je nyní v likvidaci. Jakým způsobem máme postupovat, abychom neuhrazenou fakturu odepsali? Jak s touto fakturou naložit v daňovém přiznání právnických osob? V druhém případě jsme v roce 2018 vystavili fakturu společnosti, která stále existuje, ale fakturu nám zaplatit nechce (tvrdí, že nám fakturu zaplatili hotově, což není pravda). Jak postupovat v tomto případě v daňovém přiznání právnických osob? Jsme s. r. o. a vedeme podvojné účetnictví.

Odpis pohledávky bývá, naštěstí v praxi ne příliš často, finálním řešením snahy věřitele o vymožení dlužné pohledávky. Pokud k této situaci dojde, je rozdíl, zda náklad, který z odpisu pohledávky vznikne, je či není daňově účinný. Bezpochyby existuje celá řada důvodů, ze kterých účetní jednotky přistoupí k účetnímu odpisu pohledávek, my se však soustředíme pouze na ty důvody a situace, ze kterých vznikne daňově účinný náklad. Klíčem ke správnému postupu je ustanovení § 24 odst. 2 písm. y) zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP “). Chápeme toto ustanovení správně?

Zákonné opravné položky jsou tvořeny a rozpouštěny podle podmínek, které stanoví zákon č. 593/1992 Sb. , o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoR “). Jejich daňová účinnost je pak podložena § 24 odst. 2 písm. i) zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP “). Na rozdíl od účetních opravných položek, které jsou ve vztahu k zásadě věrného zobrazení v účetnictví povinně tvořeny ke všem pohledávkám, jejichž hodnota prodlužováním doby po splatnosti klesá, zákonné opravné položky jsou nástrojem v rukou daňového subjektu, který je v souladu se ZoR užívá dle svého uvážení. Základním důvodem tvorby zákonné opravné položky k pohledávce je samozřejmě vznik daňově účinného nákladu a snížení základu daně, nicméně možnost tvorby zákonné opravné položky je nutné zkoumat i pro úspěšný daňově účinný odpis pohledávky (odpis pohledávky rozebereme ve třetím dílu).

I přes odlišný předmět podnikání mají obchodní společnosti některé problémy společné – pečují o klienty, zakázky, finance, majetek a také, bohužel, o pohledávky. Pohledávky, zejména ty po splatnosti, nejsou žádoucím aktivem. Ideální délka „života“ pohledávky je do její splatnosti a končí právě zaplacením. Tak to naštěstí pro všechny věřitele převážně chodí, ale vždy tomu tak není. Pohledávky, které měly být dávno zaplacené, máme v účetnictví stále a začíná zdlouhavý a mnohdy i marný boj za jejich úhradu. Stav je o to horší, že hodnota pohledávky je v případě obchodních vztahů již zdaněna, a to jak daní z příjmů, tak i DPH.

V roce 2011 jsme obdrželi od dlužníka informaci o jeho vstupu do likvidace. Na základě toho jsme k rukám dlužníka zaslali ve lhůtě přihlášku pohledávky do likvidace ve výši přesahující 200 000 Kč (konkrétně 702 000 Kč). Dne 2. 10. 2012 příslušný soud odmítl insolvenční návrh dlužníka. Toto jsme nepostřehli a nadále jsme pohledávku evidovali na účtu 311. V současnosti jsme v agendě rejstříkového soudu zjistili shora uvedené skutečnosti o odmítnutí insolvenčního návrhu. Jsme v letošním roce oprávněni odepsat pohledávku do daňově uznatelných nákladů zápisem 546/311?

V účetnictví při přepočtu majetku a závazků, vyjádřených v cizí měně, používáme při přepočtu na českou měnu pevné měsíční kurzy. Tyto pevné kurzy jsou stanoveny na úrovni denního kurzu ČNB platného první pracovní den v příslušném měsíci a používáme je pro přepočet majetku a závazků v cizí měně u účetních případů uskutečněných v tomto měsíci. První pracovní den vychází např. na 2. 1., mám pro přepočet použít kurz z posledního pracovního dne před tímto datem, nebo kurz z 2. 1.? V případě, že bych např. první pracovní den vystavovala fakturu a pro uvedení DPH v Kč bych potřebovala kurz, ale ten ještě v daný den nebyl vyhlášen, jaký kurz (z kterého dne) mám použít pro přepočet? Pokud 31. 12. je např. neděle použiju v účetní závěrce pro přepočet majetku a závazků kurz z pátku – posledního pracovního dne?

Mateřská společnost poskytla své dceřiné společnosti bezúročnou zápůjčku, nyní se mateřská společnost rozhodla, že tuto zápůjčku promine. Mateřská společnost tudíž odepíše tuto zápůjčku do nedaňových nákladů prostřednictvím účtu 546 a dceřiná společnost odepíše závazek do daňových výnosů pomocí účtu 648. Je to takto správně?

V souladu s § 4 odst. 12 zákona č. 563/1991 Sb. , o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZÚ “), jsou účetní jednotky povinny vést české podvojné účetnictví v peněžních jednotkách české měny. Pak je ale přirozeně nutno řešit otázku, jak na českou měnu převést majetek a závazky vyjádřené v měně cizí: třeba dluh vůči slovenskému dodavateli v eurech nebo tržbu od amerického zákazníka v dolarech. Návazně účetní jednotky čekají starosti při úhradách cizoměnových závazkových vztahů a při směně peněz v cizích měnách na českou měnu nebo naopak. Speciální komplikací některých cizoměnových položek je dále nutnost jejich aktualizovaného ocenění v české měně k datu účetní závěrky, kdy se musí znova přepočítat jednotně měnovým kursem vyhlášeným Českou národní bankou.

Jediný společník společnosti s. r. o. si vypůjčil v prosinci 2018 ze společnosti 700 000 Kč. Jakou smlouvu musí se společností uzavřít a jak počítat úroky z této půjčky? Jsou úroky z této půjčky daňově účinné až při zaplacení? Jak o této půjčce a postupných splátkách účtovat?

Vyvážíme zboží do třetí země. Aby byl vývoz uskutečněn, musí být provedena externí firmou předexpediční kontrola. Pro tyto účely vystavím daňový doklad v měně USD o několik dnů dříve, než se vývoz uskuteční. Použiji kurz dne vystavení faktury např. 10. 1. Zboží předáme přepravci 20. 1. a den výstupu z území EU je – dle celního dokladu – například 23. 1. V účetnictví pro DPPO použiji kurz 10. 1. Podle zákona o DPH je datum uskutečnění zdanitelného plnění 23. 1. – tento údaj opravím na daňovém dokladu – datum zdanitelného plnění je 23. 1. Vystavení daňového dokladu je 10. 1. Budu pro evidenci DPH přepočítávat výši plnění kurzem ze dne 23. 1.? Pro DPPO zůstane kurz ze dne vystavení faktury?

Společnost s r. o. zakoupila obchodní podíl společnosti s ručením omezením od jednoho společníka – 100% vlastníka tohoto podílu. Noví vlastníci – tři společníci – tento podíl zakoupili v poměru 10 %, 30 %, 60 % se splatností 10 let. Pro splátky byl podepsán splátkový kalendář a zřízeno zástavní právo k pozemkům této společnosti. Jakým způsobem účtovat o této koupi a zástavním právu?

Odběratel si objednal u dopravní společnosti pravidelnou autobusovou přepravu. Vedle řádné měsíční fakturace dle smlouvy poskytuje „záruku likvidity“. Za určitých podmínek bude společnost tuto záruku/garanci splácet nebo může dojít i k situaci, že se odběratel vzdá splátek. Prosím o radu se správným zaúčtováním „záruky likvidity“. Z našeho pohledu se jedná o „půjčku“, účtovali bychom na 221/479? Následné splácení 479/221, ale jak vypořádat příp. „vzdání se splátek“ (jedná se o značně vysoké částky)?

Účelem tohoto příspěvku je zodpovědět otázky týkající se účtování o nároku na náhradu škody, resp. pohledávek z titulu pravomocně přiznaného nároku na náhradu škody, v průběhu trestního řízení. V textu budou stručně rozebrány rovněž daňové konsekvence zaúčtování těchto pohledávek.