Dokumenty - strana 6

Článek se zabývá úpravou zvláštního způsobu zajištění daně, která je obsažena v § 109a zákona o dani z přidané hodnoty . Diskutována je především podstata právní úpravy jako zajištění úhrady daně, přičemž zkoumány jsou účel právní úpravy, mechanismus fungování, problematické aspekty a návaznost dotčené právní úpravy na obecnou úpravu placení daní. Článek se také věnuje specifickým situacím, za kterých je vhodné zvláštního způsobu zajištění daně využít, a možným rizikům, která z toho mohou plynout ve vztahu k soukromoprávnímu vztahu poskytovatele a příjemce zdanitelného plnění..

Investice do nemovitosti se v posledních letech dle hysterie na trhu dala považovat za výhru jackpotu. Pojďme si však projít ve stručných bodech konkrétní parametry, ke kterým bychom v procesu hledání nemovitosti neměli zůstat slepí. Lze lidsky bezesporu chápat, že zejména při koupi nemovitosti pro účely vlastního bydlení lze podléhat jistým emocím, přesto by konkrétní kupující měl mít spuštěny na pozadí bezpečnostní kontrolky. V neposlední řadě nelze opomenout otázky daňové, které samozřejmě s obchody s nemovitostmi přímo i nepřímo souvisí.

Boj proti daňovým únikům, vyhýbání se daňovým povinnostem a zneužívání daňového režimu je cíl uznaný a podporovaný Směrnicí 2006/112/ES , o společném systému daně z přidané hodnoty (k tomu rozsudky Soudního dvora EU C-487/01 a C-7/02 Gemeente Leusden a Holin Groep BV či C-255/02 Halifax a mnohé další). Logicky se tento výkladový přístup projevil také v rozsudcích tuzemských správních soudů.

Záměrem Evropské komise je prostřednictvím DAC 8 rozšířit automatickou výměnu informací i na informace týkající se kryptoměn a elektronických peněz. Vznikem alternativních způsobů placení a investic, jako jsou kryptoaktiva a elektronické peníze, může být ohrožen pokrok dosažený v posledních letech v oblasti daňové transparentnosti a představovat může také značné riziko daňových úniků. Proto se zvyšuje naléhavost a zdůrazňuje nutný význam k zavedení potřebných ustanovení do připravované směrnice o správní spolupráci v oblasti daní (v souvislosti s připravovaným schválením Nařízení o trzích s kryptoaktivy), která zajistí, aby byly informace týkající se držby kryptoaktiv i transakcí s nimi oznamovány, aby docházelo k jejich výměně mezi členskými státy EU.

Institut nespolehlivého plátce DPH bezesporu komplikuje podnikatelskou činnost jak subjektu, který je za nespolehlivého plátce označen, tak jeho obchodních partnerů, kterým se může stát, že budou za neodvedenou daň nespolehlivého plátce ručit. Proto bývá často zdrojem sporů, zda skutečně byly splněny podmínky pro označení touto charakteristikou ze strany správce daně. Této oblasti je věnovaný dnešní výběr z judikatury.

Pojednáním o novele Řádu Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR (dále též jen „Řád“) účinné k 1. 1. 2023 navazujeme na náš dřívější příspěvek o Rozhodčím soudu (dále jen „RS“). Vycházíme z důvodové zprávy, kterou RS vydal. Novelizace by měla směřovat k modernizaci rozhodčího řízení a sjednocení praxe dosud neupravených institutů.

Osoby samostatně výdělečně činné jsou ve zdravotním pojištění jedinou skupinou plátců pojistného, která platí pojistné formou záloh a (případného) doplatku pojistného. Nicméně právní úprava platná ve zdravotním pojištění určuje i v této oblasti odlišné podmínky a fakticky zvýhodňuje taxativně vyjmenované skupiny podnikajících osob. Osoba samostatně výdělečně činná rovněž může požádat o snížení zálohy v případě, kdy je pro ni placení vysokých (vyšších) záloh aktuálně neúnosné – viz dále.

V následujícím textu si s využitím příkladů zodpovíme otázky související s daňovými postupy při řešení technického zhodnocení na hmotném majetku a jeho odpisování. Podstatné je uvědomit si, že v případě zařazení movité nebo nemovité věci v obchodním majetku a jejím používání k podnikatelským účelům je nutno z hlediska daňového důsledně rozlišovat mezi výdaji na opravu a údržbu majetku a mezi výdaji na provedené technické zhodnocení.

Covidová pandemie a aktuálně především válka na Ukrajině se svými sekundárními dopady ve formě energetické krize a vysoké míry inflace se podepisují i na míře nezaměstnanosti. Neustálá poptávka po zaměstnancích nutí reagovat zaměstnavatele a tito hledají stále nové možnosti, jak potenciální zaměstnance oslovit k nástupu právě k nim. V současnosti lze také pozorovat, že už i zaměstnanci na území České republiky vnímají své zaměstnání nejen jako pouze zdroj svých příjmů, ale reálně i místo, na němž tráví významnou část svého času. Na významu nabývá i sladění soukromého a pracovního života.

Pamatujete? S rokem 2013 skončily v České republice daně dědická a darovací. Ovšem předměty jejich zdanění nepominuly, coby „bezúplatné příjmy“ byly začleněny do předmětu zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP “). Dědictví a dary si omezíme na nemovité věci, s nimiž bývá nejvíce práce… Nabyvatel postupně řeší tři druhy vzájemně provázaných daňových souvislostí. Nejprve, zda a jak má zdanit zděděné a darované věci (podíly). Pokud je využívá pro zdanitelné příjmy, tak jej dále zajímá hlavně možnost odpisování. A při jejich prodeji se dostává na pořad dne otázka, jestli bude nutno příjem zdanit.

Zákonem č. 366/2022 Sb. došlo s účinností od 1. 1. 2023 k podstatnému rozšíření uplatnění paušální daně pro poplatníky s příjmy ze samostatné činnosti zdaňované dle § 7 ZDP v souvislosti se zvýšením hranice příjmů ze samostatné činnosti pro vstup do paušálního režimu z 1 000 000 Kč na 2 000 000 Kč a se zavedením tří pásem paušálního režimu odvozených od výše a charakteru příjmů poplatníka.

Zákon o daních z příjmů měl původně (v roce 1993) 28 stran, po 191 novelách jich dnes má 180, a vložené paragrafy dokonce s třemi písmeny, např. § 38ldb. A to jde o základní daň, před níž není úniku, takže by slovy občanského zákoníku měla být srozumitelná „svéprávné osobě mající rozum průměrného člověka“. A to není… Zaměříme se na zaměstnance, kteří, ač jsou nejštědřejší poplatníci, mají paradoxně nejméně daňových povinností - k tíži jejich chlebodárců a obvykle se o daň z příjmů nemusejí zajímat. Nám však půjde právě o ty případy, nijak výjimečné, kdy i zaměstnanec musí podat přiznání k dani z příjmů. Nejčastější důvody? Vedle zaměstnání také podnikají jako OSVČ nebo mají příjmy z nájmu, souběh více zaměstnavatelů, anebo příjmy ze zahraničí.

V případě pozdního plnění daňových povinností je třeba rozlišovat opožděné podání formuláře daňového tvrzení a opožděnou platbu daně. Zatímco v prvním případě je sankcí pokuta za opožděné tvrzení daně, ve druhém úroky z prodlení. V dnešním výběru z judikatury se budeme věnovat pokutám za opožděné tvrzení daně.V našem časopise jsme se touto problematikou zabývali již v čísle 1/2020. V úvodu tedy tradičně shrneme judikaturu z předcházejícího příspěvku.

Směrnice Rady (EU) 2021/514 ze dne 22. 3. 2021, kterou se mění směrnice 2011/16/EU o správní spolupráci v oblasti daní (dále jen ,,DAC 7“), upravuje pravidla pro posílení transparentnosti ve vztahu k digitálním platformám, které se nacházejí uvnitř EU i mimo její působnost. Jejím cílem zejména bude, aby příjmy získané jejich prostřednictvím nezůstaly nenahlášeny a nezdaněny. Poskytovatelé těchto platforem působící ve více zemích zde vytváří tzv. virtuální tržiště, která se řídí jejich pravidly a jejichž prostřednictvím nabízejí své zboží a služby dalším subjektům. Je proto nezbytné stanovení oznamovací povinnosti, na jejímž základě budou tyto digitální platformy oznamovat jak příjmy podniků, tak jednotlivců získané prostřednictvím těchto platforem.

Nejvyšší správní soud před koncem roku 2022 přinesl plátcům daně z přidané hodnoty pod stromeček dárek v podobě rozsudku sp. zn. 10 Afs 513/2021 , ze dne 25. 11. 2022, ve kterém poskytl několik svých odpovědí na otázky, které dlouhou dobu v souvislosti s aplikací institutu nespolehlivého plátce rezonovaly odbornou veřejností. A jak už to tak bývá, jak na některé z těchto otázek správní soud odpověděl, některé jiné se v souvislosti s tím otevřely anebo budou i ty stávající potřebovat časem dovysvětlení. V tomto článku bych se proto rád zaměřil nejen na to, co se podařilo Nejvyššímu správnímu soudu vysvětlit, ale též i na to, kde jisté pochybnosti zůstávají.

Pro uplatňování daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) při pořízení zboží z jiného členského státu platí pravidla, která vyplývají ze směrnice Rady 2006/112/ES , o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „směrnice o DPH “), která se promítají do jednotlivých ustanovení zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH “). Dovozem zboží se pro účely DPH obecně rozumí vstup zboží z třetí země na území Evropské unie. Daň se přitom vybere až v zemi, kde je zboží propuštěno do příslušného podle celních předpisů do příslušného celního režimu, v němž vzniká povinnost přiznat daň při dovozu. V následujícím textu jsou nejprve vysvětlena pravidla pro stanovení předmětu daně a místa plnění při pořízení zboží z jiného členského státu a návazně i obecná pravidla pro přiznávání daně a nárokování odpočtu daně, včetně vystavování daňových dokladů. Ve druhé části článku jsou s využitím příkladů vysvětlena pravidla pro uplatňování DPH při dovozu zboží.

Základní povinností každé skupiny plátců ve zdravotním pojištění je řádné placení pojistného (záloh na pojistné u OSVČ) ve prospěch příslušné zdravotní pojišťovny. Pohledávky na pojistném a na penále tak mohou vzniknout u plátců pojistného, kterými jsou (mimo stát): a) hromadní plátci pojistného, tedy zaměstnavatelé (za sebe a za své zaměstnance), b) samoplátci, mezi které řadíme: osoby samostatně výdělečně činné a osoby bez zdanitelných příjmů.

Jako každý rok čeká daňové poplatníky z příjmů fyzických osob několik změn. Nejpodstatnější změny jsou vyobrazeny v tomto článku, nejedná se o jejich veškerý výčet, ale pouze o ty, které se dotýkají většiny poplatníků. Nejzásadnější změnou, která byla do daňových zákonů implementována s účinností od počátku roku 2023, je navýšení maximálního limitu příjmů pro možnost účasti na tzv. paušální dani. Nedošlo pouze ke změně limitu, ale i k roztřídění poplatníků do pásem dle výše jejich příjmů. Další, na první pohled nevýraznou změnou je výše průměrné mzdy, která se mění pravidelně každý rok a má vliv na progresivní zdanění 23% sazbou daně. V rámci snahy o snížení administrativní zátěže také dochází pro rok 2023 ke změně u povinnosti podání daňového přiznání, kdy byly taktéž navýšeny limity pro povinnost podání daňového přiznání. V rámci reakce na současný světový politický vývoj je nadále možné odečíst hodnotu poskytnutého daru až do výše 30 % základu daně, obdobně se zákonodárce zachoval u mimořádných odpisů, které budou moci poplatníci uplatnit i nadále v roce 2023, i přesto, že mělo být toto zvýhodnění ukončeno ke konci roku 2022. Poslední diskutovanou změnou není ani tak docela změna daňová, ale jedná se o změnu, která ovlivní prakticky veškeré podnikající fyzické osoby. Řeč je o povinném zřízení datových schránek fyzickým osobám podnikatelům. Vzhledem k tomu, že od roku 2022 je prodloužena lhůta pro podání daňového přiznání při využití elektronického podání přiznání, bude mít tato změna vliv na všechny subjekty, kteří neměli zřízenou datovou schránku dobrovolně a nově budou mít povinnost podávat přiznání elektronicky.

Zásada subsidiarity je nedílnou součástí soudního přezkumu aktů veřejné správy. Stanoví hranici, po jejímž překročení je možné obrátit se na správní soud. Dá se na ni nahlížet dvěma pohledy – formálním (kdy se lze na soud obracet) a materiálním (s čím a v jakém rozsahu). V praxi se tak řeší, jaké žalobní typy je možné využít, popřípadě v jakém okamžiku. Výjimečné nejsou ani spory o koncentraci dokazování, resp. o možnost jeho přenesení ze správního do soudního řízení. V článku se budu věnovat formální stránce subsidiarity, konkrétně jednomu případu, u kterého se domnívám, že zmíněný princip dodržen nebyl. Konkrétně se jedná o spor vedený před Krajským soudem v Praze (sp. zn. 43 Af 4/2019 ze dne 28. 1. 2021) a následně před Nejvyšším správním soudem (sp. zn. 2 Afs 25/2021 ze dne 26. 10. 2022). Správní soudy posvětily postup, kdy bylo žalobou napadeno rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, aniž by došlo k vyčerpání řádných opravných prostředků ochrany.

V právní úpravě zdravotního pojištění dochází k 1. 1. 2023 ke změnám jak přímo v zákonech zdravotního pojištění, tak v související právní úpravě, tedy i s dopady do zdravotního pojištění. Je také skutečností, že se k tomuto datu mění podmínky pro placení pojistného všemi skupinami plátců. Je stanoven nový (zvýšený) minimální vyměřovací základ u zaměstnance (zaměstnavatele) i osoby samostatně výdělečně činné, zvyšuje se platba pojistného osobami bez zdanitelných příjmů a více zaplatí stát zdravotním pojišťovnám. Podívejme se nyní blíže na tyto změny, a tedy i na postupy platné ve zdravotním pojištění po datu 1. 1. 2023.