Články

Rozhovor se Šárkou Pelikánovou, zakladatelkou daňové a účetní kanceláře Connect Economic Group.

Stejně jako v uplynulých letech jsem připravil přehled novel zákona o daních z příjmů ve vztahu k dani z příjmů fyzických osob se stručným shrnutím nejdůležitějších změn. Příspěvek je tedy již tradičně zaměřen pouze na ty novely zákona o daních z příjmů , které byly schváleny a byly publikovány ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv. Nad rámec hlavního přehledu novel zákona o daních z příjmů připojuji také přehled podzákonných právních předpisů a dalších informací publikovaných ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv, které mají vliv na některé parametry zákona o daních z příjmů .

Řádné daňové tvrzení je podle § 135 odst. 1 daňového řádu povinen podat každý daňový subjekt, kterému to ukládá zákon nebo který je k tomu vyzván správcem daně. V případě daně z příjmů právnických osob ukládá poplatníkům povinnost podat daňové přiznání zákon o daních z příjmů v ustanovení § 38m odst. 1. Pokud se na poplatníka nevztahuje dále uvedená zákonná výjimka z této povinnosti, pak je povinnost podání daňového přiznání i v případě, že poplatník vykáže daň ve výši nula nebo daňovou ztrátu. Podání daňového přiznání nelze proto nahradit sdělením správci daně ve smyslu § 136 odst. 6 daňového řádu.

Správná kvalifikace příjmů z převodů nemovitých věcí mezi § 7 a 10 zákona o daních z příjmů patří k často řešeným otázkám v daňové praxi. Ačkoliv zákon postrádá jednoznačné vymezení hranice mezi oběma režimy, rozhodovací praxe i související právní úprava ukazují, že určujícím faktorem je materiální charakter činnosti poplatníka, zejména její soustavnost a zaměření na dosažení zisku. Tyto znaky jsou klíčové bez ohledu na deklarovaný účel poplatníka či formální existenci živnostenského oprávnění. Nesprávné posouzení má přitom významné důsledky nejen v oblasti daně z příjmů, ale rovněž ve vztahu k veřejnoprávnímu pojistnému, DPH a v krajních případech i trestnímu právu. Tento článek systematicky vymezuje rozhodná kritéria a analyzuje jejich význam pro posouzení daňového režimu převodů nemovitostí.

Osvobození od daně neboli daňová výjimka (tax exemption) představuje snížení nebo odstranění daňové povinnosti, která byla uložena vládou daňovým subjektům – fyzickým nebo právnickým osobám, přičemž se může vztahovat na majetek, příjem, transakce či další operace. V praxi se lze setkat s poskytnutím částečné nebo úplné úlevy od daní či snížením daňových sazeb. Osvobození od daně je tedy legislativní výjimkou z obecného pravidla narozdíl od absence zdanění ve specifických situacích a definuje část předmětu, která není zákonem vyžadována, aby byla zahrnuta do základu daně.

Daňová optimalizace pro fyzické osoby v roce 2026 nabízí řadu strategií pro dosažení nulové daňové povinnosti. Klíčové je využití nezdanitelných částí základu daně, jako jsou dary, úroky z hypotéky či příspěvky na spoření na stáří, a slev na dani, které při neuplatnění propadají. Důležitou roli hraje také uplatnění daňové ztráty, která může být odečtena v předcházejících nebo následujících zdaňovacích obdobích. Spolupráce osob, například manželů, může významně přispět k daňové optimalizaci, zatímco příjmy ze závislé činnosti a osvobozené příjmy z prodeje cenných papírů nebo nemovitostí mohou snížit daňovou povinnost. Využití těchto technik vyžaduje důkladné pochopení zákonných ustanovení a strategické plánování, aby bylo dosaženo maximálního daňového efektu.

Pro plnění povinností zaměstnavatele je důležité, zda se osoba považuje z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance. Osoba je ve zdravotním pojištění zaměstnancem tehdy, pokud jí plynou nebo by měly plynout příjmy ze závislé činnosti zdaňované podle § 6 zákona o daních z příjmů. Zaměstnání ve zdravotním pojištění vzniká, pokud osoba jako zaměstnanec vykonává pro zaměstnavatele činnost a je-li jí za výkon této činnosti zúčtován příjem zdaňovaný podle § 6 ZDP mimo výjimek daných zákonem. O která ustanovení se jedná? Těmito výjimkami jsou zejména situace, kdy se osoba nepovažuje ve zdravotním pojištění za zaměstnance podle § 5 písm. a) bodů 1.–7. zákona o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů a dále pojistné zaměstnavatel neodvádí také u zúčtovaných plnění vyjmenovaných v § 3 odst. 2 zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění.

Sestavování daňových přiznání se stalo „dialogem“ s interaktivním formulářem. Nemusíme se tedy obávat, že bychom zapomněli některý z povinně vykazovaných údajů či se dopustili matematické chyby. Současně si však musíme být vědomi toho, že aplikace za nás vyřeší pouze formální, takzvané nepropustné chyby a bez upozornění sečte i zcela chybné údaje, které zadáme. Není tedy pravda, že se daňové přiznání v dnešní době „sestaví samo“. Připomeňme si proto vybrané situace, na které je potřeba se zaměřit, případně na co nezapomenout. Ve vztahu k aktuálně platnému formuláři k dani z příjmů právnických osob (vzor 36) předkládáme výběr chyb, omylů, mýtů, ale také ujištění o správném postupu a částečně též návod, jak správně vyplnit formulář. Formulář vzoru 36 a k němu příslušející poučení je použitelný pro všechna zdaňovací období, která započala počínaje 1. 1. 2025 a také pro části zdaňovacích období započatých v průběhu roku 2026, pokud lhůta pro jejich podání uplyne do 31. 12. 2026.

Správné daňové posouzení převodů nemovitých věcí vyžaduje nejen znalost zákonného vymezení § 7 a 10 zákona o daních z příjmů, ale i pochopení materiálních kritérií, která o zařazení rozhodují. Tento článek navazuje na teoretický rámec představený v předchozím článku a ukazuje jeho praktickou aplikaci na konkrétních příkladech, které se v praxi často objevují. Na příkladech je patrné, jak zásadní význam mají soustavnost činnosti a záměr dosažení zisku pro určení daňového režimu, a jak významně se může lišit výsledná daňová a pojistná zátěž. Praktické situace současně ukazují, že nesprávná kvalifikace může vést nejen k doměření daně, ale i k povinnostem v oblasti DPH či dokonce k trestněprávním rizikům.

V maloobchodě jsou přirozené úbytky zásob realitou – manipulace se zbožím, jeho vysychání, rozbití, prošlá lhůta použitelnosti nebo drobné krádeže – to vše se promítá do tzv. norem ztratného. Na první pohled se může zdát, že jde o běžnou součást podnikání, ale pokud tuto oblast podceníte, může vám způsobit značné finanční ztráty. V praxi se totiž nejedná jen o účetní evidenci, ale také o daňovou uznatelnost těchto nákladů a související nárok na odpočet DPH. A právě zde se skrývá prostor jak pro legitimní daňovou úsporu, tak pro významná daňová rizika.

Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí a nařízení vlády pro rok 2026 přinášejí zásadní změny v oblasti zdanění fyzických osob, a to prostřednictvím navýšení minimální a průměrné mzdy. Sdělením MPSV č. 356/2025 Sb. došlo pro rok 2026 ke zvýšení minimální mzdy na 22 400 Kč/měsíc, což ovlivňuje limity pro osvobození důchodů od daně i podmínky pro uplatnění daňových bonusů, a z údajů obsažených v nařízení vlády č. 365/2025 Sb. vyplývá pro rok 2026 výše průměrné mzdy 48 967 Kč/měsíc, která mění hranice pro uplatnění dvou sazeb daně z příjmů, osvobození benefitů a stanovení paušální zálohy pro osoby samostatně výdělečně činné. Ukážeme si, k jakým změnám při uplatnění daně z příjmů fyzických osob z výše uvedených důvodů dochází v roce 2026.

V článku si vysvětlíme, z jakého důvodu je pro občana-pojištěnce důležitý jeho trvalý pobyt na území České republiky. Každý pojištěnec musí být zařazen do jedné z kategorií zdravotního pojištění, kterými jsou zaměstnanec, OSVČ nebo „státní pojištěnec“, aby byl jeho pojistný vztah v pořádku. Trvalý pobyt na území České republiky hraje klíčovou roli v řešení zdravotního pojištění občanů. Zaměstnanci s pracovní smlouvou nemusí odvádět pojistné během celoměsíční pracovní neschopnosti, zatímco osoby pracující na základě dohod musí být na takový kalendářní měsíc jako zaměstnanci odhlášeny. OSVČ nemusí platit zálohy například tehdy, pokud je při souběhu se zaměstnáním jejich podnikatelská činnost vedlejším zdrojem příjmů, nebo když jsou po celý měsíc neschopní práce. „Státní pojištěnci“ jsou osvobozeni od placení pojistného, pokud nevykonávají výdělečnou činnost. Důležitým faktorem pro pojištěnce je také možnost vynětí z českého systému například při dlouhodobém pobytu v zahraničí.

Od 1. 1. 2026 se zvýšil vyměřovací základ pro platby státu zdravotním pojišťovnám za tzv. státní pojištěnce na 16 206 Kč, což je zároveň částka, kterou mohou vybraní zaměstnavatelé odečítat od dosaženého příjmu zaměstnanců. Tímto krokem se zvyšuje finanční úspora pro zaměstnavatele i zaměstnance, kteří jsou poživatelé invalidního důchodu. Tento specifický odpočet je dostupný pouze pro zaměstnavatele, kteří zaměstnávají více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců, a to bez ohledu na stupeň invalidity. Zvláštní postup se týká stanovení vyměřovacího základu v případě, kdy zaměstnanec pobírá invalidní důchod pouze část měsíce. Formou příkladů si ukážeme správný postup zaměstnavatele při řešení různých situací.

Vyplatila by se vám letos paušální daň? Podívejte se na nové sazby a limity příjmů pro jednotlivá pásma. Zatímco 2. a 3. pásmo zůstává stejné, 1. pásmo reaguje na růst pojistného. Přečtěte si, jak probíhá vstup do paušálního režimu a na co si dát pozor.

Fenomén sdílené ekonomiky, v odborných kruzích často označovaný anglickým termínem gig economy, v posledních letech zásadním způsobem proměnil nejen trh osobní přepravy a doručování jídla, ale i celospolečenské vnímání samotné podstaty výdělečné činnosti. Aplikace jako Uber, Bolt, Wolt či Foodora se staly naprosto běžnou součástí každodenního života spotřebitelů a pro nespočet občanů České republiky představují lákavou, flexibilní a zdánlivě administrativně nenáročnou cestu k získání finančních prostředků. Stačí stáhnout aplikaci do mobilního telefonu, nahrát kopie osobních dokladů a prakticky okamžitě vyrazit do ulic. Tato zdánlivá snadnost a nízká bariéra vstupu na trh však velmi často maskují komplexní a pro laika mnohdy nepřehledné daňové a právní povinnosti, které s sebou tato činnost nevyhnutelně nese. V praxi daňových poradců se bohužel stále častěji setkáváme s případy, kdy novopečení řidiči a kurýři tyto aspekty z neznalosti podceňují, což může vést k fatálním následkům v podobě doměrků daně a vysokých penále ze strany finanční správy. Cílem tohoto odborného textu je detailně analyzovat daňový a právní režim osob poskytujících tyto služby. Zaměříme se nejen na daň z příjmů fyzických osob a složitá úskalí DPH, ale také na nezbytné živnostenské minimum a často opomíjenou oblast sociálního a zdravotního pojištění. Primárním tématem textu bude situace fyzické osoby, která tyto služby poskytuje vlastním jménem a na vlastní odpovědnost, avšak dotkneme se i specifik spolupráce s takzvanými flotilovými partnery.

V tomto článku bych chtěl přiblížit možnosti, které územním samosprávným celkům poskytuje skupinová registrace k DPH. Zejména v případech zapojení obchodních společností typu „Technické služby“ se může vytvoření skupiny jevit jako efektivní nástroj pro snížení daňové zátěže. Na druhou stranu je ale skupinová registrace spojena s vysokou administrativní zátěží. Právě z tohoto důvodu v České republice nejsou skupinové registrace v podmínkách územních samosprávných celků příliš rozšířené.

V následujícím textu bychom shrnuli změny a nové informace, které byly zveřejněny před koncem roku 2025 a dotýkají se neziskového sektoru v roce 2026. Nejdříve budeme informovat o změnách přijatých ve Sbírce zákonů a následně upozorníme na důležité informace i z jiných zdrojů.

V oblasti práva na přístup k informacím existují situace, kdy obce mohou poskytování informací omezit, avšak nikoli zcela odmítnout. Článek navazuje na příspěvek zveřejněný v aplikace Dauč (viz QR kód na konci článku) a zaměřuje se na specifické případy v souladu se zákonem č. 106/1999 Sb., které umožňují omezení v přístupu k informacím. Zvláštní pozornost je věnována definování vnitřních pokynů a podmínkám, za nichž informace nelze poskytnout v plném rozsahu. Dále se článek věnuje kontroverznímu tématu zneužití práva na informace, ukazuje na komplikace, které se mohou objevit v praxi, a zdůrazňuje, jak důležité je rovnoměrné nastavení práva vůči povinným subjektům i žadatelům.

Nájemní vztahy jsou jedny z nejčastějších právních vztahů v obci – obec jako každá jiná právnická osoba v rámci nakládání se svým majetkem může majetek prodat, darovat, půjčit či s ním jinak disponovat. Častým způsobem dispozice obce s majetkem je právě nájem. Cílem příspěvku je poskytnout úplný a přehledný pohled na nájem, pokud je jednou ze smluvních stran obec. Zaměříme se na právní regulace, které obce dodržují při uzavírání nájemních smluv, a na to, jak mohou tyto smlouvy prospět jak obecní pokladně, tak i místní komunitě. Prozkoumáme specifické právní mechanismy, které se uplatní, když je obec jednou ze smluvních stran, a vysvětlíme výhody i úskalí, které tento proces obnáší.

Podle § 2 odst. 2 zákona zákona o obcích obec pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů; při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem. Mezi aktivity obecních úřadů patří již tradičně i do jisté míry společenská záležitost, kterou je blahopřání občanům k životním jubileím, ať již se jedná o významnější „kulaté“ narozeniny nebo třeba výročí svatby. V souvislosti s rozšiřováním povědomí o právní úpravě ochrany osobních údajů postupně tato aktivita ustupovala již za účinnosti starého zákona o ochraně osobních údajů. V posledních letech ale zase nabyla na oblibě. Tato činnost je často považována za podstatnou pro udržování dobrých vztahů v rámci komunity. Došlo proto i k úpravě zákona o obcích, který obsahuje výslovné zmocnění oceňovat významné životní události svých občanů.