Články - strana 2

V souvislosti s mimořádnými opatřeními, které byly přijaty k zamezení šíření koronaviru, byla přijata vládou České republiky také řada opatření, která mají snížit negativní dopad těchto opatření na jednotlivé daňové subjekty. V následujícím příspěvku bychom se zaměřili na přijatá opatření v daňové oblasti, které se mohou týkat neziskových poplatníků. I když tyto subjekty určitě nejsou cílovou skupinou těchto opatření, je vhodné o některých z nich blíže informovat.

Všeobecně platí, že na finančním trhu investují subjekty, které mají k dispozici volné finanční prostředky a jsou ochotny se po určitou dobu vzdát svého práva nakládat s těmito finančními prostředky ve prospěch ostatních subjektů. Za to očekávají odpovídající odměnu, která má především podobu úroku, podílu na zisku (dividend), zisku z prodeje finančních instrumentů, případně dalších odměn.

Řádné daňové tvrzení je podle § 135 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád “ či „DŘ “) povinen podat každý daňový subjekt, kterému to ukládá zákon nebo který je k tomu vyzván správcem daně. Podle § 38m odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o daních z příjmů “ nebo „ZDP “) je poplatník povinen podat daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob.

Daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob bude za rok 2019 podáváno v souladu s § 136 zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád “), do 1. 4. 2020 nebo do 1. 7. 2020. Prodloužená lhůta platí v případě, že se jedná o poplatníka, který má povinnost na základě zákona č. 563/1991 Sb. , o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, mít účetní závěrku ověřenou auditorem nebo jehož přiznání zpracovává a podává daňový poradce nebo advokát. Podmínkou ovšem je, že příslušná plná moc k zastupování daňovým poradcem je podána správci daně před uplynutím neprodloužené lhůty, tedy do 1. 4. 2020.

Poplatníci daně z příjmů právnických osob (dále jen „poplatník“ nebo „daňový subjekt“) mají každoročně povinnost podat přiznání k dani z příjmů právnických osob („daňové přiznání“), a to i v případě, že vykáží nulový základ daně nebo ztrátu. V následujícím textu uvádíme aktuální informace ohledně přiznání k dani z příjmu právnických osob („DPPO“) za zdaňovací období roku 2019 včetně podstatných změn, ke kterým došlo oproti předchozímu zdaňovacímu období. Závěr příspěvku se věnuje praktickému příkladu vyplnění formuláře daňového přiznání, ve kterém budou podrobně rozebrány jeho jednotlivé části.

I ti, kdo zpracovávají daňové přiznání k DPH během roku rutinně, by se měli nad daňovým přiznáním za prosinec nebo čtvrté čtvrtletí zamyslet. Minimálně nad tím, jaké zdaňovací období budou mít v novém kalendářním roce a zda se jich netýká změna odpočtu vyvolaná vypořádacím koeficientem.

V některých případech správce daně uskuteční daňovou kontrolu s negativním výsledkem pro daňový subjekt. Následně se však zjistí, že finanční úřad měl namísto daňové kontroly napřed vyzvat daňový subjekt k podání dodatečného daňového přiznání. V případě dodatečného přiznání však není možno uplatnit ze strany správce daně penále, zatímco při kontrole ano. Má tedy správce daně nárok na penále? V následujícím příspěvku se budeme zabývat touto otázkou podrobněji.

Máte dceřinou společnost v zahraničí? V dnešním článku si představíme, za jakých okolností by mohla česká mateřská společnost zdaňovat v České republice určité vymezené příjmy dceřiné společnosti umístěné v zahraničí. Po představení omezení daňové účinnosti nadměrných výpůjčních výdajů1) a exit tax2) z minulých článků navážeme na další dopady tolik diskutované směrnice ATAD v oblasti pravidel zdaňování zahraničních dceřiných společností.

Chystáte se přesouvat majetek beze změny vlastnictví do zahraničí? V dnešním článku si představíme, za jakých okolností by mohlo dojít v těchto případech ke zdanění. Po představení omezení daňové účinnosti nadměrných výpůjčních výdajů z minulého článku navážeme na další dopady tolik diskutované směrnice ATAD v oblasti zdanění při odchodu.

Zákon č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů (dále jen „ZDP “), je jedním z nejvíce novelizovaných tuzemských předpisů. Časem jsme si tak nějak zvykli na to, že většina změn byla z dílny tuzemských zákonodárců, a tak se převážně jednalo o úpravy poplatné tomu, kdo měl ve Sněmovně většinu, nebo blížícím se volbám. Poslední novela (daná zákonem č. 80/2019 Sb. ) je v tomto směru výjimkou, neboť těch „tradičních“ změn je minimum. Převažují novinky mající původ na mezinárodním poli – jde o implementaci pravidel proti vyhýbání se daňovým povinnostem. A právě těmto změnám se věnuje následující text.

Řádné daňové tvrzení je podle § 135 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád “), povinen podat každý daňový subjekt, kterému to ukládá zákon, nebo který je k tomu vyzván správcem daně. Podle § 38m odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů “), je poplatník povinen podat daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob.

Tiskopisy vyplňované pro splnění povinnosti vůči berní správě jsou stále v popředí zájmu při snaze o vylepšování správy daní. Skoro by se dalo konstatovat, že již vše bylo řečeno a určité zlepšení nastalo přijatou novelou1) zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty zákona (dále jen „ZDPH “) podle verdiktu Ústavního soudu2). Nadále se však hovoří o nevyřešení podstatné procesní konstrukce k jejich vydávání a uplatňování, jakož i o podmínkách kontroly jejich zákonnosti. Prostě vděčné procesní téma. Jaksi se i nadále objevuje kvalifikace ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád (dále také „DŘ “ nebo „daňový řád “), jako ustanovení gumového, jinými slovy, když něco při správě daní není zřejmé, hledá se možnost změnit tento její základní předpis.

V souvislosti s přípravou daňového přiznání k dani z příjmů za zdaňovací období roku 2018 si v článku uvedeme možnosti využití paušálních výdajů na dopravu k optimalizaci daňové povinnosti. Vzhledem k tomu, že v zákonu o daních z příjmů nedochází k žádné změně v této oblasti pro rok 2019, lze níže uvedené uplatnit i v rámci zdaňovacího období 2019 (pouze je nutno pro optimalizační úvahy vycházet z vyhlášky MPSV č. 333/2018 Sb. , stanovící pro rok 2019 výši sazby základní náhrady a náhrady za spotřebované PHM).

Darováním se zabývají ustanovení § 2055 až 2078 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá.

Většinu z nás čekají od roku 2019 poměrně významné daňové změny. Vyplývá to alespoň z návrhu novely daňových zákonů, která v současné době putuje nebo už je v Senátu. Podle této novely má dojít k zásadní úpravě konceptu zdanění právnických osob v souvislosti s novými pravidly směrnice Evropské unie proti vyhýbání se daňovým povinnostem (tzv. ATAD) a do daňového řádu zákonodárci zavádí obecné pravidlo proti zneužití práva. Nicméně tradičně nás čekají také změny, které sice nejsou součástí uvedené směrnice, leč jsou tak prezentovány.

Od doby, kdy začaly ve větší míře vznikat nadnárodní korporace, tedy v období mezi světovými válkami, začaly státy řešit problém, jakým způsobem a v jakém státě zdanit zisky těchto korporací, respektive jak správně tento zisk, který byl generován v různých zemích, alokovat mezi všechny zainteresované země. Státy tedy započaly do smluv o zamezení dvojímu zdanění vkládat i článek zabývající se tzv. principem tržního odstupu, tedy právě nastavením cen mezi spojenými podniky. Tento princip se poprvé objevil v roce 1936 v materiálu zpracovaném Společností národů (předchůdce OSN) a následně s rozmachem mezinárodního obchodu v článku 9 Modelové smlouvy OECD1). Jako výkladové pravidlo k článku 9 modelové smlouvy OECD vznikla v roce 1979 zpráva „Transfer Pricing and Multinational Enterprises“, která v roce 1995 vyústila ve „Směrnici OECD o převodních cenách pro nadnárodní podniky a daňové správy“ (dále také „Směrnice o převodních cenách“ nebo „Směrnice“).2)Touto Směrnicí o převodních cenách, jejíž poslední vydání je z července 2017, se většina států světa včetně České republiky řídí dodnes.

Daňová ztráta jako položka odčitatelná od základu daně je známý fenomén daňového práva, který v minulosti doznal poměrně podrobné úpravy. Je však třeba si někdy připomenou i věci známé, a to především pokud je úprava natolik podrobná a členitá. V následujícím textu se zaměříme na vybraná ustanovení zákona č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále také „zákon o daních z příjmů “ nebo „ZDP “), která mají spíše procesní charakter a týkají se daňových ztrát.

Proč si vést evidenci k převodním cenám? Problematika převodních cen se ve většině případů týká více než jen jednoho státu a nedostatečná evidence může v budoucnu způsobit řadu potíží. V praxi řeším celou řadu případů, kdy v jednom ze států dojde k doměření daně a vzhledem k tomu, že transakce byla již jednou zdaněna ve druhém státě, došlo tímto doměrkem k mezinárodnímu dvojímu zdanění. Naštěstí je na tyto situace myšleno v mezinárodních smlouvách a je možné je řešit dohodou kompetentních orgánů smluvních států. V některých státech, například v Německu, je lhůta, po kterou je možné daň doměřit, mnohem delší než 3 roky, které pro většinu situací platí v České republice a dohadovací řízení samotné běžně trvá cca 2 roky. Když se všechny tyto roky posčítají, stává se, že se řeší i případy dvojího zdanění, které jsou například staré více než 7 let. Když k této situaci dojde, potřebují mít oba kompetentní orgány k dispozici dostatek informací o předmětné transakci. První zmiňovaný stát, který doměrek provedl, má informace získané z provedené kontroly u svého subjektu, ale druhá daňová správa, která spravuje například sesterskou společnost, je musí během dohadovacího řízení teprve získat. Je samozřejmostí, že obdrží výsledek kontrolního zjištění z prvního státu, ale je logické, že si bude chtít tyto informace ověřit a udělat si na věc vlastní názor, takže bude potřebovat získat veškeré relevantní informace od svého daňového subjektu. A zde se dostáváme k jádru problému. Pokud subjekt správně a úplně vede dokumentaci k převodním cenám ke všem svým transakcím uskutečněným vůči spojeným osobám, tak je situace relativně snadná, neboť dokumentaci předloží správci daně a ten by z ní měl být schopen získat dostatek informací. Naprosto ideální situace je, pokud v podniku ještě ve vedení pracuje někdo, kdo si řešené transakce pamatuje. Bohužel, po tolika letech často už tito lidé pracují jinde a řada českých společností stále ještě dokumentaci k převodním cenám nevede, nebo vede jen formálně, což je pro praktické použití v podstatě stejné, nebo někdy i horší, než když ji nevede vůbec, neboť neposkytuje úplný a věrný obraz transakcí.

I když se v tomto příspěvku zaměřujeme speciálně na přiznání k daním z příjmů – osob fyzických nebo právnických – tak jelikož jde o doménu převážně procesního daňového práva, jsou uvedená pravidla v mnohém uplatnitelná i u jiných daní. Asi každý z čtenářů již někdy listoval značně obsáhlým hmotně-právním zákonem č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP “), který ale kupodivu neobsahuje tak základní informaci, jako do kdy je potřeba podat daňové přiznání. Pro odpověď na tuto otázku je potřeba vyhledat obecný procesní daňový zákon č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „DŘ “).

Jednou z častých forem přeměn jsou fúze. Fúze obchodních korporací jsou multidisciplinárním procesem, který zasahuje výrazně také do oblasti daňové. Při úvahách o jejím provedení je problematika zdanění pro společnosti jednou z klíčových oblastí, protože výše daňového zatížení hraje jeden z významných faktorů při samotném rozhodování, zda přeměnu uskutečnit. Největší dopad na zúčastněné společnosti má zajisté daň z příjmů právnických osob, nicméně i dopady ostatních daní nejsou zanedbatelné. Příspěvek však bude zaměřen pouze na daňové povinnosti zúčastněných korporací na přeměně z pohledu daně z příjmů právnických osob.