Odpočet DPH a jeho vracení - strana 22

Uplynulých šest měsíců přineslo několik zajímavých a v praxi použitelných judikátů Soudního dvora Evropské unie. Za nejzásadnější považuji rozsudek ve věci Iberdrola Inmobilaria Real Estate Investments, který se týkal odpočtu DPH na vstupu u vyvolané investice bez nutnosti odvedení daně na výstupu z titulu, že samotné dílo bude v majetku jiného subjektu než toho, který si nárokoval odpočet DPH.

Úvod Cílem tohoto příspěvku je sjednotit a potvrdit přístup k posouzení daňové uznatelnosti výdajů v podobě daně z přidané hodnoty (DPH), o kterou se upravuje či vyrovnává (snižuje) nárok...

V daňovém přiznání za poslední zdaňovací období kalendářního roku vznikají řadě plátců povinnosti související s uplatňováním nároku na odpočet daně podle zákona o dani z přidané hodnoty (dále jen ZDPH ). V tomto posledním zdaňovacím období je již dlouhodobě uloženo plátcům daně, kteří mají povinnost krátit nárok na odpočet daně podle § 76, vypočítat v daňovém přiznání za poslední zdaňovací období kalendářního roku roční koeficient a s jeho využitím provést roční vypořádání nároku na odpočet daně u krácených plnění. V daňovém přiznání je třeba provést také případnou opravu odpočtu daně, který plátce uplatnil v průběhu kalendářního roku v poměrné výši podle § 75 ZDPH .

Rozsudek soudního dvora Evropské unie ze dne 14. září 2017 ve věci C-132/16 , Iberdrola Inmobiliaria Real Estate Investments, dosud neuveřejněn v Úředním věstníku.

Rozsudek soudního dvora Evropské unie ze dne 13. července 2017 ve věci C-633/15 , London Borough of Ealing, dosud neuveřejněn v Úředním věstníku.

Rozsudek soudního dvora Evropské unie ze dne 6. července 2017 ve věci C-254/16 , Glencore Grain Hungary, dosud neuveřejněn v Úředním věstníku.

V posledních letech začaly finanční úřady šířeji prověřovat nároky daňových subjektů na odpočty DPH. V řadě případů pak kontrolování trvalo dlouhou dobu a na přetřes se dostaly otázky úroků ze zadržovaných nadměrných odpočtů. Státní správa se dlouho bránila názoru, že by měla daňovým subjektům nějak kompenzovat skutečnost, že finanční prostředky, na které mají nárok, jsou jim vypláceny až se značným časovým odstupem. Soudním rozhodnutím na toto téma je věnován dnešní výběr z judikatury.

Změny v pravidlech pro odpočet daně Ing. Václav Benda Novelou zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o DPH"), která...

Řada plátců DPH spoléhá na to, že doručením a archivací bezvadného daňového dokladu se všemi náležitostmi mají zaručen nárok na odpočet daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“). Bohužel se však v praxi plátci DPH mohou dostat do „pasti“ dokazování při kontrolním postupu ze strany správce daně a z důvodu neprokázání uskutečnění či přijetí daného plnění relevantními důkazními prostředky jim správce daně může nárok na odpočet DPH zamítnout a DPH doměřit včetně souvisejících sankcí a případně dalších konsekvencí. Další problematickou situací bývá obhájení nároku na odpočet DPH v situaci, kdy byl spáchán s příslušným plněním v obchodním řetězci podvod na DPH, což je však samostatná kapitola s ohledem na uhájení nároku na odpočet DPH. Tento článek shrnuje zásadní informace týkající se nároku na odpočet DPH a jeho prokazování speciálně u DPH, protože v praxi správci daně požadují doložit, že dané plnění skutečně proběhlo a bylo využito k plněním zakládajícím nárok na odpočet DPH.

Pro uplatňování daně z přidané hodnoty podle zákona o dani z přidané hodnoty při provozování fotovoltaických elektráren je rozhodující, pro jaké účely je toto zařízení plátcem využíváno. Využívá-li ji plátce FVE výhradně pro svou ekonomickou činnost, která je zdanitelným plněním, vzniká mu standardně plný nárok na odpočet daně a povinnost přiznávat daň. Často však plátce fotovoltaickou elektrárnu využívá jak pro ekonomickou činnost, tak i pro osobní potřebu. V tomto případě je uplatňování DPH komplikovanější, a to zejména z hlediska uplatňování odpočtu daně. Plátce pak musí jak při pořízení samotné fotovoltaické elektrárny, tak i u nákladů spojených s jejím provozem uplatňovat nárok na odpočet daně podle § 75 zákona o DPH v poměrné výši.

1. Cíl příspěvku Cílem tohoto příspěvku je vyjasnění pravidel týkajících se podávání žádostí o vracení daně v tuzemsku osobami registrovanými v jiném členském státě v případech, kdy má tato...

Dlouhodobý majetek z pohledu daně z přidané hodnoty (DPH) patří mezi zajímavější části zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH “), ale nepochybně i ty složitější. Tentokrát bude pojednáno o odpočtu DPH u dlouhodobého majetku a jeho korekci. Pozornost zaměříme na ty změny u dlouhodobého majetku, které přinesl zákon č. 170/2017 Sb. , kterým se mění některé zákony v oblasti daní, který byl vyhlášen ve Sbírce zákonů dne 16. 6. 2017.

Rozsudek soudního dvora Evropské unie ze dne 15. února 2017, ve věci C-592/15 , British Film Institute, dosud neuveřejněn v Úředním věstníku.

Rozsudkem Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 Afs 348/2016 - 47 byl ukončen letitý spor, týkající se uplatňování odpočtu daně z přidané hodnoty při současném poskytnutí dotace z veřejných prostředků. Jelikož soudní spor trval déle než deset let a finanční orgány nebyly schopny v dané lhůtě daň správně vyměřit, skončila věc prekluzí a ve věci nebylo meritorně rozhodnuto. Z celého vývoje kauzy je však patrný odlišný výklad finančních orgánů a soudů a z jednotlivých rozsudků lze dovodit podstatné závěry, kterými je nutno se při řešení obdobných případů řídit.

1. Cíl příspěvku Cílem tohoto příspěvku je vyjasnění pravidel týkajících se podávání žádostí o vracení daně v tuzemsku osobami registrovanými k dani v jiném členském státě v případech, kdy...

Rozsudek soudního dvora Evropské unie ze dne 12. ledna 2017, ve věci C-28/16 , MVM, dosud neuveřejněn v Úředním věstníku.

Vytyčil jsem si za cíl zpracovat článek obsahující odborný exkurz do problematiky ekonomické činnosti (osob povinných k dani), která představuje určitý ucelenější obor v celkovém DPH systému. Hloubkovou sondu pak přitom stálo za to spustit do dvou judikátů, v nichž byl Soudní dvůr (opět) požádán o další upřesnění toho, kdy je plnění považováno za „poskytnuté za úplatu“. To je totiž jeden z fundamentálních předpokladů toho, aby plnění bylo předmětem daně. Stalo se tak v rámci dvou samostatných předběžných otázek, přitom obě byly shodou okolností předložené českým Nejvyšším správním soudem (dále jen „NSS“). Šlo o případy C-11/2015 Český rozhlas a C-432/15 Pavlína Baštová. Oba judikáty tedy v článku podrobněji rozebírám.

Úprava odpočtu daně je jedním z korekčních mechanismů, který se vztahuje k původnímu odpočtu daně uplatněnému při pořízení dlouhodobého majetku. Pravidla pro úpravu odpočtu vyplývají od 1. 7. 2017 z § 78 až § 78e zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o DPH ). Úprava odpočtu se vztahuje k odpočtu daně, který byl uplatněn při pořízení dlouhodobého majetku, pokud v průběhu kalendářního roku dojde ke změně v rozsahu použití tohoto majetku pro účely, které zakládají nárok na odpočet daně, případně k jeho prodeji, který může být také spojen s úpravou odpočtu. Novelou zákona o DPH , která byla provedena zákonem č. 170/2017 Sb. , kterým se mění některé zákony v oblasti daní, byly s účinností od 1. 7. 2017 provedeny v pravidlech pro provádění úpravy odpočtu dílčí změny a byl doplněn nový § 78e, který stanoví nově postup při provádění úpravy odpočtu, dojde-li u dlouhodobého majetku ve lhůtě pro úpravu odpočtu daně k jeho zničení, ztrátě či odcizení, které nejsou plátcem řádně doloženy ani potvrzeny.

Neziskoví plátci DPH v praxi často tápou, jak správně rozklíčovat uskutečněná zdanitelná plnění za účelem stanovení správného nároku na odpočet daně. Je všeobecně známou skutečností, že systém DPH a pravidla stanovená zákonem č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH “), nejsou vůči této skupině plátců příliš vstřícná, a aplikovat tato pravidla správně nebývá zrovna jednoduchou záležitostí. Cílem tohoto příspěvku tak bude na konkrétním případě konkrétního plátce, jedná se o ústav v souladu s § 402 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, vysvětlit postup, který je nutný při uplatňování nároku na odpočet daně aplikovat.

Autoservis, s. r. o., plátce DPH, si pro potřeby pracovních cest koupil automobil a zařadil ho do užívání. Bude u něj uplatňovat tzv. paušální výdaje na dopravu, aby nemusel vést knihu jízd. Bude ale muset tuto evidenci přesto vést pro účely DPH, když si samozřejmě hodlá uplatnit plný nárok na odpočet DPH na vstupu? Jestliže autoservis půjčí bezplatně auto zákazníkovi, který si u něj nechává opravit svůj automobil, tak nemůže použít paušální výdaj na dopravu 5 000 Kč měsíčně, i když auto půjčuje v rámci ekonomické činnosti? Pokud prodá auto v roce jeho koupě, třeba po půl roce, odvádí DPH z nižší prodejní ceny, nebo alespoň z kupní?