Odpočet DPH a jeho vracení - strana 21

Společnost (s. r. o.) zakoupila ve veřejné dražbě nemovitost (nebyl, a ani nemohl být uplatněn nárok na odpočet DPH). Nemovitost byla rozdělena na bytové jednotky. Některé jednotky byly prodány (osvobozeno od DPH bez nároku na odpočet – splňuje časový test a nedošlo k podstatné změně), část zůstala v majetku s. r. o. Bylo založeno SVJ , jehož členem je i s. r. o. Výše uvedené s. r. o. vykonává tyto činnosti: – pronájem vlastních jednotek (osvobozeno – bez nároku na odpočet), – ubytování ve vlastních jednotkách (snížená sazba DPH), – správa výše uvedeného SVJ (základní sazba DPH). Z výše uvedeného je patrné, že u přijatých zdanitelných plnění uplatňuje mimo jiné i krácený nárok na odpočet. V průběhu kalendářního roku jsou veškeré náklady na energie, správní náklady, náklady na opravy a údržbu fakturovány dodavateli výše uvedené společnosti (s. r. o.) jako správci. DPH na vstupu u oprav a údržby a některých položek správní režie je kráceno koeficientem (nárok na odpočet je pouze 3 %). V následujícím kalendářním roce je provedeno vyúčtování energií, služeb, správní režie a údržby s ostatními členy SVJ a poměrná část (cca 55 %) je jim vyfakturována s DPH v příslušné sazbě – tj. dojde k dodání služeb, u kterých byl při jejich přijetí uplatněn nárok na odpočet pouze v krácené výši (v tomto případě pouze 3 %). Lze tento postup používat? Pokud ano, lze při této změně účelu použití (do)uplatnit nárok na odpočet (55 % z 21 – 3 %)? Pokud ano, jakým způsobem, a do kterého řádku přiznání? Prosím o ukázku na konkrétním případě, např. v roce 2017 přijala s. r. o. fakturu za opravy v částce 100 000 Kč + 21 000 Kč DPH. Uplatnila nárok na odpočet pouze 3 %, tj. 630 Kč. V roce 2018 v rámci vyúčtování s SVJ vyvstala potřeba 55 % těchto oprav na SVJ přefakturovat s plným DPH tj. 55 000 + 11 550 Kč DPH.

Plátce daně vlastní tři místně oddělené objekty. Z prvního objektu mu neplynou žádné příjmy, z druhého objektu je příjem od neplátce, třetí objekt je pronajat plátci a nájemné se účtuje s DPH. Vzniká plátci u prvního objektu nárok na odpočet daně např. u dodávek elektřiny? Vzniká u druhého objektu nárok na odpočet daně ve výši, v níž jsou energie přefakturovány nájemci?

Od roku 1997 si u nás zákazníci, občané i podnikatelé nakupovali body, za které následně v období dalších dvou let mají možnost nákupu různých našich služeb s různými sazbami DPH. Proto z částek přijatých za nákup bodů neodvádíme DPH, přijaté peníze evidujeme v účetnictví jako závazek. Po použití bodů za naše služby podle sazeb DPH, vždy v příslušném měsíci použití těchto bodů, zaúčtujeme v účetnictví oproti peněžnímu závazku tržbu s předpisem odvodu příslušné DPH. V průběhu let vznikaly vždy při inventarizaci ke konci roku drobné kladné rozdíly mezi zůstatkem bodů z evidence v SW a účetním stavem, v tisícových částkách. Tyto rozdíly jsme účtovali do výnosů a odváděli základní sazbu DPH. Nyní po aktualizaci evidenčního SW bodů, byl zjištěn kladný rozdíl v řádově vyšší částce. Je zřejmé, že se jedná o dodatečné rozdíly z minulých let, což nám potvrdil také tvůrce SW. Jedná se o další, dodatečně zjištěné tzv. propadlé body, kdy náš zákazník body nevyužil, žádná služba za ně tedy nemohla být z naší strany poskytnuta. Otázka tedy zní, zda z tohoto historického rozdílu, který nevíme, kdy vznikl, a který nyní zaúčtujeme jednorázově do našich výnosů, musíme odvést také DPH, když nejde o ekonomickou činnost a žádná služba již nemůže být za tyto propadlé body poskytnuta?

Následující příspěvek uvedu modelovým případem: Správce daně zahájí u stavební firmy A daňovou kontrolu DPH. Firma A obdrží výzvu k prokázání skutečností 1) , ve které správce daně požaduje předložení důkazních prostředků prokazujících, že firmou A přijatá zdanitelná plnění (typicky např. pomocné stavební práce), deklarované na fakturách vystavených dodavatelem X, byly tímto dodavatelem pro firmu A skutečně provedeny, a to způsobem uvedeným na fakturách. V odůvodnění výzvy může být uvedeno, že sídlo dodavatele X je „virtuální“, dále že dodavatel X je pro správce daně nekontaktní a že za kontrolované období nepodal daňové přiznání.

Rozsudek soudního dvora Evropské unie ze dne 25. července 2018, ve věci C-140/17 , Gmina Ryjewo, dosud neuveřejněn v Úředním věstníku.

Účelem článku je poskytnout čtenářům aktuální informace o možnosti domáhat se vyplacení nesporné části nadměrného odpočtu před tím, než správce daně ukončí prověřování jiných odpočtů uplatněných dnovým subjektem v tomtéž zdaňovacím období. Zatímco zákonodárce i po uplynutí více než roku a půl od vydání rozsudku Krajského soudu v Praze ve věci AGROBET I zůstal zcela nečinným, první senát Nejvyššího správního soud se na konci května tohoto roku ve věci AGROBET II obrátil s předběžnou otázkou na Soudní dvůr Evropské unie.

Plátci DPH nemají sebemenší problém se zdaněním přijaté zálohy související se zdanitelným plněním. Příjemce zálohy vystaví daňový doklad na přijatou platbu a odběratel si na základě tohoto daňového dokladu uplatní nárok na tuto zaplacenou daň. To je ideální situace, ale v běžném životě jsou vždy zajímavé nuance, které přinese každodenní podnikatelská praxe. Touto zvláštností myslím například situaci, že odběratel zaplatí zálohu na budoucí zdanitelné plnění, z nějakého důvodu se toto plnění neuskuteční, ale také se tomuto odběrateli již záloha nevrátí ani nezapočte na jiné zdanitelné plnění.

Následující příspěvek na téma obchodní majetek rekapituluje aktuální právní úpravu. V úvodu stručně zmiňuje charakteristiku v obchodním a občanském právu a v dalším textu je již zaměřen na daňové souvislosti – prostřednictvím konkrétních příkladů objasňuje možné vlivy použití obchodního majetku na daň z příjmů fyzických i právnických osob a také na daň z přidané hodnoty.

Plátce DPH – OSVČ, nakoupí zboží (hrnky) od neplátce DPH pro další prodej. Poté se rozhodne, že jeden hrnek bude mít pro osobní spotřebu. Cena hrnku byla 300 Kč, platba dodavateli byla provedena v roce 2017. OSVČ bude mít hrnek pro osobní spotřebu v roce 2018. Jak máme postupovat ve vztahu k DPH, a jak postupovat ve vztahu k dani z příjmu fyzických osob?

Manželé (SJM) podnikají 20 let ve společnosti a dělí si příjmy a výdaje v poměru 50 : 50. Vzhledem k novele zákona o DPH s účinností od 1. 7. 2017 využili přechodné období a společnost ukončí k 31. 12. 2018. Od 1. 1. 2019 bude podnikat manžel a manželka bude spolupracující osobou. Příjmy a výdaje si budou i nadále dělit v poměru 50 : 50 (§ 13 zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů).

Rozsudek soudního dvora Evropské unie ze dne 28. února 2018, ve věci C-672/16 , IMOFLORESMIRA – INVESTIMENTOS IMOBILIÁRIOS, dosud neuveřejněn v Úředním věstníku.

Rozsudek soudního dvora Evropské unie ze dne 28. února 2018, ve věci C-387/16 , Nidera, dosud neuveřejněn v Úředním věstníku.

Nedávno vzbudil nebývalou pozornost rozsudek Nejvyššího správního soudu zabývající se problematikou prokazování nároku na odpočet daně z přidané hodnoty (č. j. 5 Afs 60/2017-60 , ze dne 30. 1. 2018 ve věci Vyrtych). Po svém, s patřičnou dávkou vlastní tvořivosti, jej čtenářům předestřeli pod titulky senzace a převratného či průlomového rozhodnutí novináři. Po svém a zcela pragmaticky si jej vyložil daňový subjekt a spolu s ním odborná daňová komunita a zcela po svém jej pak uchopila daňová správa.

Zaměstnavatel (plátce DPH) zaměstnancům se slevou poskytuje různé naturální benefity koupené od jiných plátců (např. služby stravovací, sportovní, kulturní atd.). Může si uplatnit odpočet DPH a co daň z příjmů?

Běžně se stává, že plátce, který poskytl plnění, udělá chybu například tím, že u poskytnutého zdanitelného plnění uplatní chybnou sazbu daně nebo na plnění osvobozené od daně omylem uvede daň, nebo naopak na zdanitelné plnění uvede osvobození od daně, případně uvede daň u plnění, která nejsou předmětem daně. Všechny tyto omyly je nutno napravit.

V praxi často dochází k různým reklamacím nakoupeného zboží nebo služby, nebo k poskytování skont, bonusů a podobně. Jedná se o případy, kdy plátce přijal zdanitelné plnění od jiného plátce, který vystavil daňový doklad, plátce si na základě tohoto přijatého daňového dokladu uplatnil nárok na odpočet daně a později toto přijaté zdanitelné plnění u plátce dodavatele reklamuje, plátce dodavatel reklamaci uzná a provede opravu základu daně původního zdanitelného plnění a plátce odběratel je povinen provést opravu odpočtu daně. V těchto případech se jedná o opravy základu daně a opravy výše daně, které vyplývají z běžných dodavatelsko-odběratelských smluv a vztahů.

Rozsudek soudního dvora Evropské unie ze dne 20. prosince 2017, ve věci C-500/16 , Caterpillar Financial Services, dosud neuveřejněn v Úředním věstníku.

Prosím o stanovisko k uplatnění odpočtu DPH při těžbě kryptoměn. Podnikatel OSVČ, příp. obchodní korporace s. r. o. – plátce DPH – v rámci své činnosti nakoupí zařízení nutné k těžbě kryptoměn, uplatní odpočet DPH na pořízení HIM, sloužícího k těžbě. Následně těží kryptoměnu, kterou převádí na bankovní účet FO, příp. s. r. o. vedený v CZK. Prodej kryptoměny, po odečtení nákladů vzniklých v souvislosti s těžbou (odpisy HIM, příp. náklady na elektřinu) je součástí základu daně, který v rámci svého daňového přiznání zdaní daní z příjmů. Je možné uplatnit odpočet DPH na pořízený HIM (příp. na faktury za elektřinu), pokud tato zařízení či spotřeba slouží plně nebo částečně k těžbě kryptoměny?

Zákon č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH “), s účinností od 1. 7. 2017 obsahuje postup pro vyrovnání odpočtu daně, resp. úpravu odpočtu daně, pro případy nedoloženého zničení, ztráty či odcizení obchodního majetku. Tento článek se zaměřuje především na nedoložené ztráty zásob (manka), a to nejen z pohledu DPH, ale i z pohledu účetního a dopadu do základu daní z příjmů.

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2017, č. j. 9 Afs 286/2017-26