Účastníci správy daní, místní příslušnost - strana 6

Stížnost ani žádost o prošetření způsobu vyřízení stížnosti dle § 261 zákona č. 280/2009 Sb. , daňového řádu, není jiným právním prostředkem ochrany nebo nápravy ve smyslu § 85 s. ř. s. , který je nutno před podáním žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správce daně vyčerpat. Případné podání takové stížnosti nemá vliv na běh subjektivní lhůty pro podání žaloby.

Nejvyšší správní soud k námitce nepřezkoumatelnosti dále dodává, že pro posouzení splnění podmínek plynoucích z ustanovení § 17 daňového řádu je stěžejní, zda skutečně důvody dožádání odpovídají zákonem stanoveným podmínkám; povinností správce daně je také dožádání řádně odůvodnit; absence či nedostatečnost důvodů, pro něž bylo dožadováno, by sama o sobě představovala nepřezkoumatelnost dožádání a byla by důvodem pro kasační zásah krajského soudu. Ze spisu správního orgánu ovšem vyplynulo, že správce daně dožádání dle ustanovení § 17 daňového řádu odůvodnil bezchybně.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 10 Afs 100/2017 , www.nssoud.cz/

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. 8 Afs 181/2017 , www.nssoud.cz/

Daňovým subjektům se často zdá, že se jejich případ neúměrně „táhne“. Pokud kontaktují finanční úřad, obvykle se dozví, že je jejich věc v řízení, intenzivně se na ní pracuje a o dalších krocích budou ve vhodnou dobu informováni. Ne každý se však s takovou odpovědí spokojí, a navíc v dané oblasti probíhají i soudní řízení. Zajímavým soudním rozhodnutím na téma nečinnosti finančních orgánů je věnován dnešní výběr z judikatury správních soudů. V našem časopise jsme se touto judikaturou zabývali v roce 2013 v číslech 7 a 8 . Na úvod si zopakujme nejzajímavější myšlenky z tehdy zveřejněných rozsudků.

Poslanecká sněmovna v květnu přehlasovala 123 hlasy ze 169 přítomných poslanců zamítavé usnesení Senátu, a tak se na začátku června ve Sbírce zákonů objevila pod č. 94/2018 Sb. očekávaná a ve veřejném prostoru hojně diskutovaná novela daňového řádu a několika dalších právních předpisů, týkající se rozšíření informační povinnosti vůči správci daně. Převážná část novely se týkala implementace směrnice Rady (EU) 2016/2258 , kterou se mění směrnice Rady (EU) 2011/16 /EU, tentokrát pokud jde o přístup daňových orgánů k informacím pro boj proti praní špinavých peněz. Jelikož jde v pořadí o čtvrtou novelu, tedy pátou verzi směrnice, dostala pracovní název DAC 5 (zkratka DAC je z anglického Directive of Administrative Cooperation, dále též jen „směrnice“). V tomto stručném informativním příspěvku se podíváme na obsah novely a její důsledky v praxi z pohledu daňových poradců.

Tento článek se zaměřuje na v současné době velice diskutovanou novelu daňového řádu , ve které je především některými zástupci advokátního stavu spatřován podstatný zásah do institutu advokátní mlčenlivosti. Článek se nejprve zabývá relevantní částí navrhované regulace ve vztahu k advokátnímu tajemství, a to i z pohledu cílů výchozí unijní legislativy. Následně obsahuje pojednání o advokátní mlčenlivosti, a především o důvodech pro její prolomení zákonnou právní úpravou v případech, kdy je to nezbytné z pohledu veřejného zájmu. Závěrem je pak vyhodnoceno, zdali a proč novela daňového řádu představuje legitimní prolomení advokátní mlčenlivosti.

Dne 5. 6. 2018 nabyla účinnosti novela zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád “), která ukládá nové informační povinnosti vůči správci daně. Úpravou § 57 odst. 3 došlo k rozšíření informační povinnosti vůči správcům daně pro banky a další finanční instituce a dále vložením nového § 57a se stanovuje povinnost pro některé osoby podávat na vyžádání správce daně citlivé informace, které do této doby mohly být získávány pouze za účelem zamezení tzv. praní peněz a financování terorismu. Určité výjimky v podobě podávání informací pouze na vyžádání Generálního finančního ředitelství a pouze za účelem výkonu mezinárodní spolupráce při správě daní dosáhli členové profesních komor, kteří jsou vázáni mlčenlivostí z řad advokátů, daňových poradců, auditorů a soudních exekutorů.

Příspěvek se týká problematiky informační povinnosti v oblasti daňového práva. Zaměřuje se zejména na aktuální vývoj v této oblasti s důrazem na bankovní tajemství, mlčenlivost daňových poradců a právních profesí v souvislosti s nutností implementace tzv. směrnice DAC 5 a vývojem judikatury ve správním soudnictví.

V posledních letech doznává základní pravidlo místní příslušnosti k finančnímu úřadu – trvalé bydliště u fyzických osob či sídlo zapsané v obchodním rejstříku u právnických osob – postupných změn, které se projevují v různých oblastech. Soudním rozhodnutím z této oblasti je věnován dnešní přehled judikatury.

Podnikatelské subjekty mají ze zákona uloženou povinnost pravidelně zveřejňovat řadu dokumentů, včetně účetních výkazů, ve Sbírce listin obchodního rejstříku (dále jen „Sbírka listin“), která je volně dostupná na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti České republiky. Řada subjektů však tuto zákonnou povinnost nesplňuje a potenciálně čelí pokutám, případně dalším negativním důsledkům. Podnikatelé často zdůrazňují, že účetní výkazy obsahují řadu citlivých informací a odmítají je zveřejnit s odůvodněním, že jde o jejich obchodní tajemství, protože z výkazů lze například odhadovat výši mzdových nákladů či marži na prodávané zboží. Na druhou stranu smyslem zveřejnění účetních výkazů je zjištění ekonomické situace u daného subjektu a možnost vyhodnotit tyto údaje při rozhodování. Tento článek se zabývá povinností zveřejňovat účetní výkazy ve Sbírce listin a obsahuje informace, jaké negativní důsledky může porušení povinnosti pro dané subjekty znamenat.

1. Popis problematiky Cílem tohoto příspěvku je potvrdit návaznost daňových práv nástupnických veřejně prospěšných poplatníků po přeměně, tak jak ji umožnila nová civilní legislativa, tj. zákon č. 89/2012 Sb.,...

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 12. 2016, sp. zn. 6 Afs 243/2016 , www.nssoud.cz

Od roku 2013 upravuje zákon č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, pouze proces registrace k daním (registrační řízení) a jen obecně stanoví vznik registrační povinnosti, zatímco podmínky, za kterých jsou daňové subjekty (poplatníci nebo plátci) povinni se registrovat k jednotlivým daním, jakož i podmínky pro zrušení registrace, upravují příslušné hmotněprávní daňové zákony.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2016, sp. zn. 2 Afs 203/2016 , www.nssoud.cz

Tento příspěvek prezentuje vybrané závěry z novelizovaného pokynu Generálního finančního ředitelství1) (dále jen novelizovaný pokyn) k aplikaci § 136 zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen DŘ )2), a k uplatnění plné moci ve smyslu § 136 odst. 2 DŘ . Příspěvek je zpracován podle stavu k 19.6.2017, není-li uvedeno jinak.

V řízeních před státními orgány se občas stává, že daňový subjekt nabyde přesvědčení, že pracovníci příslušného úřadu vůči němu nepostupují objektivně a nezaujatě. V dnešním přehledu judikatury se podíváme na zajímavé rozsudky z této oblasti. Na úvod lze zmínit, že daňový řád (zákon č. 280/2009 Sb. ) se touto problematikou zabývá v § 77 – Vyloučení úřední osoby. Zakotvuje též právo osoby zúčastněné na správě daní podat námitku podjatosti a dotčená úřední osoba do vyřešení této námitky může provést jen neodkladné úkony. O podjatosti rozhodne úřední osoba stojící v čele správce daně (tedy obvykle ředitel finančního úřadu), pokud by byla namítána právě její podjatost, pak nejblíže nadřízený správce daně. Samostatným druhem podjatosti může být též porušení zásady dvojinstančnosti.

Definitivní ukončení podnikání fyzické osoby alias osoby samostatně výdělečně činné provází nejprve oznamovací povinnosti vůči živnostenskému úřadu, finančnímu úřadu, správě sociálního pojištění, zdravotní pojišťovně, úvěrující bance a obchodním partnerům. V zájmu daňové spravedlnosti je dále potřeba provést určité jednorázové úpravy základu daně z příjmů, které jsou poplatné způsobu uplatňování daňových výdajů. Například při vedení daňové evidence fyzická osoba svůj základ daně zvýší o neuhrazené pohledávky a skladované zásoby, naopak jej sníží o obchodní dluhy. Jde-li o plátce DPH, přistupují starosti se zrušením registrace k této dani, s čímž je spojeno spravedlivé „vrácení“ části daně z majetku pořízeného prakticky bez DPH – coby plátce si ji totiž obvykle nárokoval k odpočtu – který zůstává neplátci.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 8. 2016, sp. zn. 4 Afs 32/2016 , www.nssoud.cz

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2016, sp. zn. 7 Afs 136/2016 , www.nssoud.cz