Dvojí zdanění - strana 6

Američan s přechodným pobytem v České republice, který je českým daňovým rezidentem, má jediné příjmy z americké LLC Partnership společnosti. Je to ekvivalent české v. o. s. a v USA se tyto příjmy zdaňují jako příjmy ze samostatné výdělečné činnosti. V USA tento příjem zdanil. 1) Daní se tento příjem také v České republice? Pokud ano, jde o § 7 zákona o daních z příjmů? Může zde případně použít metodu zápočtu či vynětí tohoto příjmu? 2) Musí se v České republice přihlásit z tohoto titulu k důchodovému pojištění a veřejnému zdravotnímu pojištění a z příjmu takto vydělaného platit pojištění?   

Smyslem článku je přinést čtenáři stručný úvod do tématu hybridních nesouladů. Článek nejprve shrnuje základní východiska mezinárodního zdanění, které dávají vzniknout nesouladům v daňových otázkách mezi státy. Poté vymezuje, jaké nesoulady se rozumí pod hybridními nesoulady, dále se zabývá potřebou řešit hybridní nesoulady a na závěr uvádí modelové příklady obvyklých hybridních nesouladů.

Zákon o dani z přidané hodnoty č. 235/2004 Sb. , ve znění pozdějších předpisů (dále také „ZDPH “ nebo „zákon o DPH “), vymezuje v § 108 osoby povinné přiznat daň a v odstavci 5 téhož ustanovení i osoby, které jsou povinny daň zaplatit. Automaticky tedy neplatí, že kdo daň přiznává, ji musí i finančnímu úřadu odvést. Jedním z důvodů je, že ti, kdo jsou povinni dle § 108 ZDPH daň přiznat, vykáží v daňovém přiznání nadměrný odpočet, a proto daň neodvádí. Další skupinou jsou ti, kdo jsou povinni daň sice přiznat, ale zároveň si u daného plnění mohou uplatnit plný nárok na odpočet. Jedná se například o příjemce služby z jiného státu Evropské unie, nebo příjemce plnění v režimu přenesení daňové povinnosti. Ani ti pak přiznanou daň neodvádějí.

Máte dceřinou společnost v zahraničí? V dnešním článku si představíme, za jakých okolností by mohla česká mateřská společnost zdaňovat v České republice určité vymezené příjmy dceřiné společnosti umístěné v zahraničí. Po představení omezení daňové účinnosti nadměrných výpůjčních výdajů1) a exit tax2) z minulých článků navážeme na další dopady tolik diskutované směrnice ATAD v oblasti pravidel zdaňování zahraničních dceřiných společností.

Dne 24. 5. 2019 vydalo Generální finanční ředitelství Pokyn GFŘ D-34 Sdělení k uplatňování mezinárodních standardů při zdaňování transakcí mezi sdruženými podniky – převodní ceny (dále jen „Pokyn“), který nahrazuje dosavadní metodickou pomůcku pro aplikaci převodních cen v České republice, kterou byl Pokyn D-332 1). Pokyn byl zveřejněn jednak na webových stránkách Finanční správy České republiky2), tak i ve Finančním zpravodaji č. 5/20193), kde je jeho přílohou český překlad Směrnice OECD o převodních cenách pro nadnárodní podniky a daňové správy (dále jen „Směrnice OECD“). GFŘ tak pokračuje v updatu metodických materiálů týkajících se mezinárodního zdaňování, když navázalo na Pokyn GFŘ D-32 4) k závazným posouzením, kterým už koncem roku 2018 nahradilo Pokyn D-333 5). Následovat by měla novela Pokynu D-334 6), který se týká dokumentace k převodním cenám a zveřejnění nových pokynů v anglickém jazyce.

V rámci daňového přiznání jsem si chtěl uplatnit odpočet za darování krve. Nebylo mi to umožněno, protože nejsem občanem EU. Je tento postup v pořádku?

Mám ještě druhý dotaz, a to ohledně zdanění příjmů ze zahraničí, konkrétně ze Švýcarska. Můj klient, opět fyzická osoba, pracuje jako IT, a to tedy pro firmu sídlící v Curychu. Jeho činnost spočívá v tom, že pro ně ověřuje a testuje počítačové programy, přičemž pracuje v České republice a pro švýcarskou firmu vystavuje pravidelně faktury. Jak se má postupovat v případě daně z příjmů v této situaci?

Jsem daňový poradce a mám klienta — fyzickou osobu pracující na území Rakouské republiky. Tato osoba zde podává daňové přiznání, avšak má rovněž příjem z pronájmu v České republice. Kde se bude zdaňovat příjem z tohoto nájmu v ČR?

Tento článek upozorňuje na některé letošní legislativní novinky, na některé změny vyvolané těmito legislativními novinkami a na nově zveřejněné výklady Finanční správy – kromě změn v průběhu roku 2019 či od roku 2020 jde např. o výklad superhrubé mzdy podle zákona o daních z příjmů od 1. 1. 2019 či o změny a výklady vyvolané daňovým balíčkem 2019 (zákon č. 80/2019 Sb. ).

Směrnice ATAD V roce 2016 byla v rámci Evropské unie schválena Směrnice Rady (EU) 2016/1164 , kterou se stanoví pravidla proti praktikám vyhýbání se daňovým povinnostem, které mají přímý vliv na fungování vnitřního trhu (dále jen „Směrnice ATAD“). Směrnice ATAD (Anti Tax Avoidance Directive) si dala za cíl „zajistit, aby daně byly placeny tam, kde vznikají zisky a hodnota.“1) Za tímto účelem upravuje 4 daňové oblasti, které by měly umožnit státům lépe zasáhnout proti daňově optimalizačním praktikám a dává členským státům za povinnost je implementovat do svých vnitrostátních předpisů tak, aby jejich úprava byla v celé EU jednotná. Česká republika Směrnici ATAD implementovala daňovým balíčkem – zákonem č. 80/2019 Sb. , kterým se mění některé zákony v oblasti daní a některé další zákony (dále jen „novela“), jenž byl vyhlášen ve Sbírce zákonů 27. 3. 2019 a mění mimo jiné i zákon č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů ve znění pozdějších předpisů (dále také „ZDP “ či „zákon o daních z příjmů “). Podstatné je si říci, že všechny změny, které jsou v souladu s implementací Směrnice ATAD se týkají pouze právnických osob.

Chystáte se přesouvat majetek beze změny vlastnictví do zahraničí? V dnešním článku si představíme, za jakých okolností by mohlo dojít v těchto případech ke zdanění. Po představení omezení daňové účinnosti nadměrných výpůjčních výdajů z minulého článku navážeme na další dopady tolik diskutované směrnice ATAD v oblasti zdanění při odchodu.

Česká republika je velmi otevřenou ekonomikou, ostatně co nám zbývá, když nás není moc a nemáme žádné významné nerostné bohatství. Proto v ČR působí bezpočet zahraničních podnikatelů, kteří využívají naši infrastrukturu, právní řád, policii, hasiče, soudy, stále slušnou vzdělanost i zdravotní péči o pracující. To vše je placeno hlavně z českých daní, na které by tak spravedlivě měly přispívat i zahraniční firmy podnikající v Česku. Jenže o jejich daně z příjmů stojí rovněž státy, kde firmy sídlí/bydlí. Jako kompromis se v rámci mezinárodního zdanění uplatňuje pravidlo, že pokud je činnost zahraničního podnikatele dostatečně „stálá“, patří daň z takových příjmů státu výkonu činnosti, jinak zůstává daňová povinnost jen vůči státu usazení (rezidence) poplatníka. A tak vznikl daňový pojem „stálá provozovna”, která může být nejen fyzicky stálá – např. coby stavba továrny, kanceláře, dílny, nebo ordinace; ale případně také časově stálá – jestliže u nás působí již dosti dlouhou dobu.

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 8. 2018, čj. 1 Afs 292/2017-37

Článek demonstruje klíčové principy zdaňování prodejců využívajících distribuční kanály Amazonu či obdobných platforem, upozorňuje na možné kritické body z pohledu identifikace daňových povinností prodejce a jejich plnění a také ukazuje trend zdanění prodejců Amazonu v blízké budoucnosti se zaměřením na zásadní změny v Evropě a nedávný přelomový judikát v USA, který mění principy fungování sales tax ve státech USA právě pro prodejce využívající platformy typu Amazon.

Chtěla bych požádat o vysvětlení paragrafu 38f ZDP odst. 4 - Co je myšleno pod ustanovením … a příjmy ze závislé činnosti pro takového zaměstnavatele jdou k tíži stálé provozovny umístněné ve státě, s nímž ČR uzavřela smlouvu o zamezení dvojího zdanění..., tj. co znamená k tíži stálé provozovny? Např. pracuje-li zaměstnanec v ČR - má klasickou smlouvu + uzavřel dohodu na výpomoc on-line administrativy z ČR pro slovenskou firmou, kterém má sídlo na Slovenku - bude moci uplatnit v přiznání v ČR - vynětí těchto příjmů od § 38f ZDP odst. 4)? Je nějaký rozdíl, pokud by zaměstnanec pracoval pro slovenskou firmu „na dálku“ on-line či pracoval přímo na místě u slovenské firmy na Slovensku? Bude se moci u obou dvou příjmů - práce online a práce na místě na Slovensku - použít v přiznání v ČR metoda vynětí pro závislou činnost za předpokladu, že je zaměstnanec rezident ČR?

Přinášíme vám informaci o nové smlouvě o zamezení dvojího zdanění s Ghanou.

Česká společnost s ručením omezeným bude vyplácet podíl na zisku svému jedinému společníkovi, rakouské fyzické osobě (rezident Rakouska). Jaká výše srážkové daně se v tomto případě uplatní - 15 % dle českého ZDP, či 10 % dle smlouvy o zamezení dvojího zdanění mezi Českem a Rakouskem?

Daně z příjmů tvoří významnou položku veřejných rozpočtů drtivé většiny států. Pokud plátce příjmu i jeho příjemce jsou rezidenty (občany nebo firmami) pouze jednoho státu, pak zpravidla nevzniká problém, daň z příjmů – za podmínek zákona dané země – přísluší právě a jedině tomuto státu. Jestliže je ale plátce příjmu usazen v jednom státě a příjemce peněz je rezidentem druhého státu, nastává problém. První stát si bude dělat nárok na daň z tohoto příjmu, jelikož jeho zdroj (osoba plátce nebo majetek) a obvykle také důvod placení se nachází právě tam. Ovšem i druhý stát (rezidence příjemce) bude chtít tento příjem zdanit, aby všichni jeho rezidenti byli „spravedlivě“ zdaněni stejně ze všech svých příjmů. Obojí má svou logiku a oba přístupy jsou v praxi většiny států běžné. Aby se tím ale neomezoval mezinárodní obchod – který je přínosem pro oba dotčené státy – je přijímána vnitrostátní právní úprava a uzavírány mezinárodní smlouvy zamezující dvojímu zdanění.

Tento příspěvek si klade za cíl přiblížit vybrané aspekty návrhu zákona o mezinárodní spolupráci při řešení daňových sporů. Zákon a v něm obsažená pravidla bude možné aplikovat ve vztahu ke smluvním státům a některá pravidla pak výlučně ve vztahu k členským státům EU. Text tohoto příspěvku cílí především na prvně uvedenou skupinu.

Společnost se sídlem v ČR uzavřela se společností se sídlem ve Velké Británii smlouvu, jejímž předmětem je tvorba webových stránek. Ve smlouvě je uvedeno, že tvůrce stránek (britská společnost) převede autorská práva ke svému dílu na českou společnost. Z toho usuzujeme, že se jedná o poskytnutí autorských práv, a tudíž o příjem ze zdrojů na území ČR [§ 22 odst. 1 písm. g)], a proto by měla být z plateb sražena srážková daň ve výši 10 % (dle smlouvy o zamezení dvojího zdanění s Velkou Británii). Britská společnost proti tomuto protestuje a tvrdí, že se jedná o pouhé poskytnutí služby, které není převodem licence. Prosím o vyjádření, zda je náš postup správný.