Vydáno: 19. 5. 2021
Prošlo odborným dohledem
Průvodce Koordinačními výbory – 19. část Ing. Martin Děrgel Pokračujeme v představování ukončených příspěvků řešených v rámci tzv. Koordinačních výborů (dále jen „KooV“). Připomeňme, že KooV jsou uznávaná odborná jednání na daňové problémy předestřené daňovými poradci, k nimž se vyjadřují zástupci Finanční správy – dnes se jedná vesměs o pracovníky Generálního finančního ředitelství (dále jen „GFŘ“). Z praktického hlediska mají KooV dvě hlavní přednosti: a) závěry potvrzené zástupci Finanční správy ČR lze považovat za bezpečné daňové řešení, které zřejmě řadoví pracovníci finančních úřadů nezpochybní (tzv. správní praxe), b) odborné názory zde „nepadají z nebe“, ale jsou věcně odůvodněné, takže nabízejí argumentační oporu pro řešení obdobných sporů a je vidět i logika uvažování správců daně. KooV jsou zveřejňovány na http://www.financnisprava.cz/cs/dane-a-pojistne/prispevky-kv-kdp. Nejčastěji se diskutuje o „příjmovce“, čili o zákonu č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů („ZDP“). To potvrdí 19. pokračování, ale dostane se i na DPH, obchodní právo a zrušenou daň z nabytí nemovitých věcí. Pro puntičkáře dodejme, že chybějící příspěvek s pořadovým číslem 559 byl prozatím odložen. 1. Důsledky zajišťovacího převodu práva na běh lhůty pro osvobození příjmů z prodeje nemovitosti a z převodu obchodního podílu 2. Osvobození příjmů z převodu podílu, určení poměru osvobozených a neosvobozených příjmů … 3. Režim DPH u karet pro čerpání plnění od třetích osob 4. Daňové aspekty použití plug-in hybridních vozidel pro účely nesouvisející s ekonomickou činností … 5. Daň z nabytí nemovitých věcí v případě snížení základního kapitálu a v případě vrácení příplatku … 1. Důsledky zajišťovacího převodu práva na běh lhůty pro osvobození příjmů z prodeje nemovitosti a z převodu obchodního podílu 557/29.01.20 Ing. Zuzana Hrubá a Ing. Eva Čížková, daňoví poradci č. 4265 a 4062 Řešený problém Cílem příspěvku je vyjasnit důsledky zajišťovacího převodu práva na běh lhůty pro osvobození příjmů z prodeje nemovitostí a z převodu podílu v případě, kdy je splněn zajištěný dluh a věc se vrací do vlastnictví dlužníka. Právní úprava (stručný výběr) § 4 odst. 1 písm. b) ZDP: „Od daně se osvobozuje… b) příjem z prodeje nemovitých věcí … přesáhne-li doba mezi nabytím vlastnického práva k těmto nemovitým věcem a jejich prodejem … dobu 10 let; …“ § 4 odst. 1 písm. s) ZDP: „příjem z úplatného převodu podílu v obchodní korporaci s výjimkou příjmu z úplatného převodu cenného papíru, přesahuje-li doba mezi jeho nabytím a úplatným převodem dobu 5 let… osvobození se nevztahuje na … 4. příjem z úplatného převodu podílu v obchodní korporaci odpovídající zvýšení nabývací ceny podílu člena … nabytím podílu od jiného člena, pokud k převodu došlo do 5 let …“ Argumentace předkladatelů (zkráceno) Zajišťovací převod práva je upraven v § 2040 až 2044 občanského zákoníku (dále jen „OZ“), přičemž spadá do oddílu 2 „Zajištění dluhu“. Z jeho povahy a zařazení vyplývá, že se vedle ručení, finanční záruky a dohody o srážkách ze mzdy apod. jedná o zajištění dluhu. Jak plyne i z důvodové zprávy: „Účelem zajišťovacího převodu práva je vyhovět zájmu věřitele získat lepší jistotu a snazší uspokojení, než jaké poskytují jiné způsoby zajištění.“ Smlouvou o zajišťovacím převodu práva zajišťuje dlužník nebo třetí osoba dluh tím, že věřiteli dočasně převede své právo. Má se za to, že zajišťovací převod práva je převodem s rozvazovací podmínkou, že dluh bude splněn. Právě s takovýmto typem zajišťovacího převodu práva – tj. s rozvazovací podmínkou – pracuje tento příspěvek. ZDP komplexní daňovou úpravu zajišťovacího převodu práva neobsahuje. Pouze několik ustanovení řeší dílčí oblasti, přičemž se téměř výlučně týkají hmotného movitého majetku. Jsou nicméně opět postavena na principu, že převod zajišťovacího předmětu z dlužníka na věřitele je podmíněný a dočasný, a v podstatě daňově neutrální. Jsme názoru, že daňové pojetí zajištění v této formě má sledovat soukromoprávní pojetí tohoto institutu, tedy především zajišťovací funkci. Primárně z tohoto důvodu má být převod daňově neutrální i ve vztahu k běhu lhůty pro osvobození příjmů z prodeje takto dočasně dlužníkem na věřitele převedené nemovité věci nebo podílu v obchodní korporaci. Převod nemovité věci zpět z věřitele na dlužníka představuje vrácení předmětu zajištění, a nedochází proto k narušení běhu časového testu pro osvobození. Obdobně dlužník nenabývá nový podíl na korporaci, nýbrž se mu splněním rozvazovací podmínky vrací jeho podíl dočasně „odňatý“ za účelem zajištění jeho dluhu. Nemovitá věc, resp. podíl byl na věřitele převeden jen formálně a plnil výlučně funkci zajištění. Řádným a včasným splacením dluhu byl ze zpětného pohledu po celou dobu trvání zajišťovacího převodu ekonomickým vlastníkem nemovité věci, resp. podílu v korporaci pouze dlužník. Závěr předkladatelů Zajišťovací převod práva nemá vliv na běh lhůty pro osvobození příjmů z převodu obchodního podílu ve smyslu § 4 odst. 1 písm. s) ZDP ani příjmů z prodeje nemovité věci ve smyslu § 4 odst. 1 písm. b) ZDP, dojde-li po úhradě zajištěného dluhu k navrácení věci dlužníkovi. Stanovisko GFŘ (zkráceno) Nesouhlas se závěry předkladatele. Naopak z pohledu současného znění ZDP, zajišťovací převod práva má vliv na běh lhůty pro osvobození příjmů z převodu obchodního podílu ve smyslu § 4 odst. 1 písm. s) ZDP a i z příjmů z prodeje nemovité věci ve smyslu § 4 odst. 1 písm. b) ZDP. Odůvodnění (silně zkráceno): Samotné důsledky zajišťovacího převodu práva spočívají v tom, že dlužník na věřitele fakticky převádí vlastnické právo k určité věci, i když je tento převod konstruován jako dočasný a podmíněný. V případě zajišťovacího převodu dlužník převádí na věřitele dočasně vlastnické právo k předmětné věci fakticky, a nikoli formálně. Věřitel se tak stává faktickým vlastníkem dané věci. Uhrazením dluhu je zároveň věřitel povinen vydat dlužníkovi všechny užitky, které po dobu přechodného vlastnictví věci získal. Pouze v případě, že by dlužník svůj dluh řádně a včas nesplatil, stane se věřitel trvalým. (…) Souhlas se závěrem, že z pohledu DPH převod zajišťovacího předmětu z dlužníka na věřitele ani jeho následný převod zpět z věřitele na dlužníka není považován za uskutečněné zdanitelné plnění. (…) Vzhledem k tomu, že ani v jednom případě nedochází k navýšení majetku, ať věřitele nebo dlužníka, nejedná se o převod, který by podléhal dani z příjmů fyzických osob. Převod je tedy daňově neutrální, což ovšem dle našeho názoru neznamená, že by nedocházelo k přerušení lhůty. (…) 2. Osvobození příjmů z převodu podílu, určení poměru osvobozených a neosvobozených příjmů z prodeje podílu na obchodní korporaci a nabývací ceny jednotlivých částí podílu v případě, že je podíl nabýván postupně 558/29.01.20 Ing. Jan Kotala, Ing. Jan Tecl, Ing. Bc. Jan Hájek, MBA, DiS. a Ing. Tomáš Kačerovský, daňoví poradci č. 4515, 4675, 4503 a 829 Řešený problém Cílem je vyjasnit prodej podílu v s. r. o. fyzickou osobou (daňový rezident ČR) za situaci, kdy postupně nabýval, resp. zvyšoval svůj podíl ve firmě, a to v době kratší, než je časový test pro osvobození od daně 5 let držby. Právní úprava (stručný výběr) § 4 odst. 1 písm. s) ZDP: „Od daně (poznámka autora: jedná se o daň z příjmů fyzických osob) se osvobozuje… s) příjem z úplatného převodu podílu v obchodní korporaci s výjimkou příjmu z úplatného převodu cenného papíru, přesahuje-li doba mezi jeho nabytím a úplatným převodem dobu 5 let… osvobození se nevztahuje na … 4. příjem z úplatného převodu podílu v obchodní korporaci odpovídající zvýšení nabývací ceny podílu člena nepeněžitým plněním ve prospěch vlastního kapitálu obchodní korporace nebo nabytím podílu od jiného člena, pokud k úplatnému převodu došlo do 5 let od plnění nebo nabytí podílu.“ § 24 odst. 7 ZDP: „Nabývací cenou se v případě podílů v obchodní korporaci pro účely tohoto zákona rozumí… c) pořizovací cena majetkové účasti v případě nabytí podílu koupí…“ Argumentace předkladatelů (zkráceno) Do konce roku 2013 § 61 obchodního zákoníku (zákona č. 513/1991 Sb.) umožňoval společníkům držbu pouze jednoho podílu. Dodatečná nabytí podílu tak vždy představovala jeho navýšení o hodnotu dodatečně nabytou. Výjimka platila pouze pro akciové společnosti. Od roku 2014 § 135 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích umožňuje ve společenské smlouvě s. r. o. povolit nabytí více samostatně oddělených podílů. Není-li umožněno nabytí více podílů, je i nadále postup totožný jako v případě právní úpravy platné před rokem 2014. Dále je řešena modelová situace u fyzické osoby – nepodnikatele. V roce 2013 nabyla 50 % podíl na s. r. o. za 1 mil. Kč. V roce 2016 dokoupila zbývajících 50 % pouze za cenu 100 000 Kč. Vlastní tedy již 100% podíl v celkové nabývací ceně 1 100 000 Kč. Polovina podílu splňuje časový test 5 let pro osvobození od daně, zbylých 50 % nikoliv. K 30. 9. 2019 poplatník prodá 80% podíl v s. r. o. za celkovou cenu 2 mil. Kč. Autoři zvažují tři níže uvedená možná řešení. ZDP nestanoví konkrétní postup pro určení výše osvobozených příjmů a přiřazení nabývací ceny podílu k těmto příjmům. Při určení nabývací ceny odkazuje ZDP na zákon o účetnictví, je tedy důvodné využít účetních metod: FIFO (první ocenění přírůstku se uplatní pro první ocenění úbytku) nebo váženého aritmetického průměru. a) Uplatnění účetní metody FIFO Poplatník pozbývá celou (první) část podílu splňující časový test (50 %), zbylá část podílu (30 %) časový test nesplňuje. Obdobně při rozdělení příjmů 2 mil. Kč na osvobozené a zdanitelné, kdy 50/80 z příjmu (tj. 1 250 000 Kč) bude osvobozeno a 30/80 (tj. 750 000 Kč) nikoliv. Nabývací cena první části 50 % podílu 1 mil. Kč se vztahuje k příjmům osvobozeným od daně a nezahrne se do základu daně. Dalších 30 % se ocení částí nabývací ceny 60 000 Kč a zahrne se do základu daně. Dílčí základ daně z příjmů tak činí 690 000 Kč. b) Uplatnění účetní metody váženého aritmetického průměru Poměr části podílu časový test splňující a nesplňující bude v každém 1 % podílu stejný (v daném případě vždy polovina). Obdobný poměr se použije i při rozdělení příjmů. Osvobozený příjem proto bude 1 mil. Kč a příjem zahrnutý do základu daně také 1 mil. Kč. 1 % nabývací ceny podílu je oceněno na 11 000 Kč, přičemž polovina se vztahuje k příjmům osvobozeným a druhá ke zdanitelným. Nabývací cena prodávaných 80 % podílu je 880 000 Kč, z toho se do základu daně zahrne 440 000 Kč jako výdaj. Základ daně činí 560 000 Kč. c) Příjmy se rozdělí v poměru nabývacích cen částí podílů Příjmy se rozdělí v poměru, v jakém se podílí na celkové nabývací ceně podílu (1 100 000 Kč) osvobozená a neosvobozená část podílu. Část nabývací ceny podílu „osvobozené“ byla 1 mil. Kč, což je 90,91 % celkové nabývací ceny, a část nabývací ceny podílu „neosvobozené“ činí 100 000 Kč, což je 9,09 % z celkové nabývací ceny, z něhož bylo prodáno 80 %, tedy oceněné nabývací cenou 80 000 Kč. Příjem z prodeje 2 mil. Kč se rozdělí stejně, tedy 90,91 % osvobozeno a 9,09 % (181 800 Kč) zdanitelné. Základ daně tak bude 101 800 Kč. Závěr předkladatelů 1. Bude-li dodatečně nabyt podíl fyzickou osobou, který je podílem samostatným, není možné posuzovat dobu držby podle původního podílu. Naopak když společenská smlouva neumožňuje nabytí více podílů samostatně, dojde dodatečným nabytím podílu k jeho sloučení s podílem původním; nová část podílu tak na sebe naváže původní datum nabytí první části podílu na s. r. o. 2. ZDP neobsahuje podrobnou úpravu postupu určení poměru osvobozených a neosvobozených příjmů z prodeje podílu na obchodní korporaci a nabývací ceny jednotlivých částí nabývaných postupně. Všechny tři uváděné způsoby řešení – a, b, c – jsou v souladu se ZDP a záleží jen na volbě poplatníka. Stanovisko GFŘ 1. Souhlas s předloženým závěrem. 2. Částečný souhlas. Aplikace účetních metod je v případě příjmu podle § 10 nepřijatelná. Pro stanovení osvobozených a neosvobozených příjmů z úplatného převodu podílu v obchodní korporaci lze výhradně použít poměrovou metodu popsanou v návrhu c). Při propočtu částky, která se bude zdaňovat v případě zvýšení podílu člena obchodní korporace v době do 5 let před jeho prodejem, se vychází z nabývací ceny podílu. Tzn. že lze aplikovat pouze propočet poměrné části původní a navýšené nabývací ceny. 3. Režim DPH u karet pro čerpání plnění od třetích osob 560/29.01.20 JUDr. Ing. Martin Kopecký, daňový poradce č. 3826 Řešený problém Cílem je vyjasnění režimu DPH u karet k čerpání plnění od třetích osob. Nejčastěji jde o zaměstnanecký benefit, umožňuje využívat různé služby třetích firem, za který zaměstnavatel předem zaplatil jinému vydavateli karty. Právní úprava (stručný výběr) § 15 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o DPH („ZDPH“): „Poukazem se … rozumí listina, a) se kterou je spojena povinnost ji přijmout jako úplatu nebo část úplaty za dodání zboží nebo poskytnutí služby, …“ § 15a odst. 1 ZDPH: „Převod jednoúčelového poukazu se … považuje za dodání zboží nebo poskytnutí služby, na něž se poukaz vztahuje, uskutečněné osobou povinnou k dani, jejímž jménem je převod proveden.“ § 15b odst. 1 ZDPH: „Převod víceúčelového poukazu se pro účely daně z přidané hodnoty nepovažuje za dodání zboží nebo poskytnutí služby, na něž se poukaz vztahuje.“ Argumentace předkladatele (zkráceno) Princip je takový, že vydavatel karty za předem stanovenou odměnu poskytne kartu, která umožní jejímu držiteli na základě jejího předložení obdržet předem stanovená plnění od předem stanovených poskytovatelů, přičemž konkrétní plnění a jeho dodavatele si vybírá držitel karty. Vydavatel karty pak provádí platbu poskytovateli za plnění poskytnutá držitelům na základě předložení karty. Typickým příkladem jsou benefitní karty poskytované jako nepeněžní složka odměňování zaměstnanců. Příspěvek neřeší DPH u palivových anebo platebních karet. Podle předkladatele lze ve vztahu k takovýmto kartám uvažovat o následujících třech možných režimech DPH: a) Karta jako víceúčelový poukaz vydaný vydavatelem karty k poskytnutí plnění poskytovatelem držiteli karty. b) Karta jako platební služba uskutečněná vydavatelem karty spočívající v zajištění úhrady za plnění uskutečněné poskytovatelem plnění držiteli karty. c) Karta jako služba poskytnutá vydavatelem karty spočívající v právu držitele karty čerpat plnění od jednotlivých poskytovatelů plnění. Podle autora je správná varianta a). Z účelu právní úpravy nelze dovodit, že pojem „listina“ dle § 15 ZDPH musí být vykládán úzce jako písemnost, ale může mít i dematerializovanou formu např. v podobě aplikace bez vazby na konkrétní hmotný nosič. Zákon nevylučuje, aby poukazem byla karta nebo jiný prostředek pro jednoznačné určení plnění, která lze jejím prostřednictvím čerpat, a osob, které mají plnění poskytnout. Pokud tím, kdo vybírá poskytovatele a konkrétní plnění, je držitel karty, a nikoliv vydavatel karty či osoba, která za ni provádí úhradu, pak lze dojít k závěru, že smluvní vztah pro konkrétní zdanitelné plnění existuje jen mezi poskytovatelem plnění a držitelem karty. Karta tedy představuje poukaz, kterým se hradí plnění poskytovatele poskytnutá držiteli karty. Závěr předkladatele 1. Karta umožňující poskytnutí vymezeného okruhu plnění od vymezeného okruhu poskytovatelů pro účely DPH představuje poukaz, prostřednictvím kterého se provádí úhrada za jednotlivá zdanitelná plnění poskytnutá jednotlivými poskytovateli, neboť předložení karty nahrazuje platbu za plnění a namísto osoby, která kartu jako poukaz předložila, provádí platbu vystavovatel karty. 2. V případě, že kartou lze uhradit pouze jeden typ plnění s jednou sazbou DPH, jde o jednoúčelový poukaz a vydavatel karty uplatní DPH na výstupu z úhrady přijaté od plátce karty. Poskytovatel plnění uplatní DPH vůči vydavateli karty, kterému poskytuje zdanitelné plnění. Poskytovatel plnění držiteli karty daňový doklad nevydává, neboť mu žádné zdanitelné plnění neposkytuje. 3. V případě, že kartou lze uhradit více typů plnění ve více sazbách DPH, jedná se o víceúčelový poukaz. Vydavatel karty na výstupu neuplatní DPH, neboť se nejedná o zdanitelné plnění. Poskytovatel plnění při úhradě kartou vystaví daňový doklad držiteli karty. Cenou za plnění včetně DPH je úplata, kterou má poskytovatel karty za poskytnuté plnění obdržet od vydavatele karty. Stanovisko GFŘ Benefitní karta pro zaměstnance popsaná podle grafického znázornění je považována za poukaz. 4. Daňové aspekty použití plug-in hybridních vozidel pro účely nesouvisející s ekonomickou činností zaměstnavatele a jejich dobíjení elektrickou energií z vlastní elektrické sítě zaměstnance 561/29.01.20 Ing. Bc. Jan Hájek, MBA, DiS. a Ing. Lenka Nováková, daňoví poradci č. 4503 a 4991 Řešený problém Cílem je vyjasnit daňové otázky použití plug-in hybridních vozidel („PHV“) – mají motor spalovací i elektrický, které se za jízdy automaticky přepínají – zaměstnavatelů (pro soukromé účely) a zaměstnanců (pro účely firmy). Právní úprava § 6 odst. 3 ZDP: Příjmy ze závislé činnosti „… se rozumějí příjmy … od zaměstnavatele … vypláceny nebo připisovány k dobru anebo spočívají v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance nebo v jeho prospěch. … Příjmem se rozumí rovněž částka, o kterou je úhrada zaměstnance zaměstnavateli za poskytnuté plnění, … nižší, než je cena a) určená podle zákona upravujícího oceňování majetku nebo …“ § 5 odst. 3 ZDPH: „Ekonomickou činností se pro účely daně z přidané hodnoty rozumí činnost výrobců, obchodníků a osob poskytujících služby, …, za účelem získávání pravidelného příjmu. … ekonomickou činností není činnost zaměstnanců nebo jiných osob, kteří mají uzavřenou smlouvu se zaměstnavatelem, …“ Argumentace předkladatelů (zkráceno) Stále více firem pořizuje tato „ekologičtější“ vozidla a následně je poskytují svým zaměstnancům i pro jejich soukromé účely. A rovněž si je pořizuje stále více zaměstnanců, kteří je se souhlasem zaměstnavatele používají při pracovních cestách. Nato se zaměstnavatelé potýkají s praktickými problémy způsobenými odlišností PHV oproti běžným vozidlům spalujícím přímo fosilní paliva. Při plném dobití baterie je možné po několik desítek kilometrů využít výhradně elektrický pohon. Pokud je spotřebována veškerá elektřina, dojde k automatickému přepnutí na motor spalovací, při němž jsou baterie dobíjeny z reziduální energie vznikající například bržděním. Baterie vozidla je možno nabíjet z běžné elektrické sítě, a to jak u zaměstnavatele, tak i zaměstnancem doma. Údaje o spotřebě pohonných hmot a elektřiny PHV jsou v technickém průkazu uvedeny samostatně, v l/100 km u fosilního paliva a v kW/100 km v případě elektřiny, přičemž nejsou obsaženy údaje o spotřebě kombinované.  Předkladatelé se věnují čtyřem dílčím daňovým tématům souvisejícím s používáním: a) PHV zaměstnavatelů i pro soukromé účely zaměstnanců, resp. b) PHV zaměstnanců využívaných pro potřeby zaměstnavatele. Jde o obsáhlou materii, pro kterou ve stručném přehledu není místo, proto se omezíme pouze na jejich návrhy závěrů. Závěr předkladatelů 1. Cenu elektrické energie pro účely hodnoty nepeněžního příjmu zaměstnance je možné určit formou váženého průměru nákupních cen z dokladů doložených zaměstnancem nebo ceny sjednané mezi ním a zaměstnavatelem v případě dobití PHEV z vlastní sítě zaměstnance za příslušný kalendářní měsíc. 2. Množství spotřebované elektrické energie pro účely stanovení nepeněžního příjmu je možné určit jako násobek celkové spotřebované elektřiny za kalendářní měsíc a poměru soukromě ujetých cest a všech cest za daný měsíc. Obdobně pak bude postupováno při stanovení výše nepeněžního příjmu v případě spotřeby fosilního paliva pro soukromé cesty zaměstnance. Samozřejmě nelze vyloučit i přesnější způsob stanovení množství spotřebované dílčí pohonné hmoty např. z palubního počítače. 3. Zaměstnavateli, vlastníku vozidla, nevzniká dobitím baterie zaměstnancem při jeho soukromé cestě taková forma prospěchu, jež by mohla být považována za zdanitelný bezúplatný příjem. 4. Dobití elektrické energie do PHEV zaměstnavatele zaměstnancem v rámci pracovněprávního vztahu, z něhož plynou příjmy ze závislé činnosti, nepředstavuje ekonomickou činnost dle § 5 odst. 3 ZDPH. Stanovisko GFŘ 1. Souhlas s tím, že cenu elektrické energie pro účely stanovení nepeněžního příjmu zaměstnance je možné určit formou váženého průměru nákupních cen z dokladů doložených zaměstnancem. Nesouhlas s tím, že při dobití baterií z vlastní sítě zaměstnance lze vycházet z ceny sjednané se zaměstnavatelem. V těchto případech musí zaměstnanec zaměstnavateli cenu, za kterou jsou baterie vozidla z jeho vlastního zdroje dobíjeny doložit/prokázat. Nelze tedy vycházet ze sjednané ceny, která nebude relevantním způsobem podložena. V souvislosti s uvedeným upozorňujeme na vyhlášku č. 358/2019 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel … pro účely poskytování cestovních náhrad, kde je od 1. 1. 2020 stanovena jako průměrná cena PHM částka 4,80 Kč za 1 kWh elektřiny, která je dle GFŘ akceptovatelná rovněž pro případy, kdy zaměstnanec dobíjí vozidlo zaměstnavatele z „vlastní“ sítě. 2. Souhlas za předpokladu, že bude důsledně a prokazatelně vedena evidence jízd. Je-li k dispozici přesnější způsob stanovení množství spotřebované PHM/elektřiny je třeba vycházet z prokázaných údajů. 3. Souhlas s dílčím závěrem. 4. Souhlas s dílčím závěrem. 5. Daň z nabytí nemovitých věci v případě snížení základního kapitálu a v případě vrácení příplatku mimo základní kapitál 562/18.03.20 JUDr. Ing. Martin Kopecký, daňový poradce č. 3826 Řešený problém Cílem je vyjasnit daň z nabytí nemovitých věcí („DNNV“) při snížení základního kapitálu a vrácení příplatku mimo základní kapitál společníkovi v nepeněžní formě nemovité věci, kterou takto původně do firmy vložil. Právní úprava (stručný výběr) § 12 odst. 3 písm. a) zákonného opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí ve znění do 26. 9. 2020, kdy bylo zrušeno („ZDNNV“): „Nabývací hodnotou je zjištěná cena a) není-li nabývací hodnotou sjednaná cena nebo srovnávací daňová hodnota, nebo b) stanoví-li toto zákonné opatření ...“ § 16 ZDNNV: „Zjištěná cena je cena zjištěná podle zákona upravujícího oceňování majetku.“ § 18 ZDNNV: „Zvláštní cena je v případě … c) vkladu nemovité věci do kapitálové společnosti cena nemovité věci určená 1. znalcem … d) příplatku společníka … nepeněžním plněním ve formě nemovité věci nad svůj vklad cena této nemovité věci určená podle zákona o obchodních korporacích.“ Argumentace předkladatele (zkráceno) Poznamenejme, že jde již o neaktuální téma, jelikož v mezidobí byla DNNV zrušena fakticky od prosince 2019. Podle § 2 odst. 1 ZDNNV je předmětem daně úplatné nabytí vlastnického práva k nemovité věci nacházející se na území Česka. Přitom úplatou se zde rozumí částka v peněžních prostředcích nebo hodnota nepeněžního plnění, které jsou poskytnuty za přijaté plnění. Ačkoliv ZDNNV výslovně neuvádí, že za úplatné nabytí se považuje také vklad do základního kapitálu a příplatek mimo základní kapitál formou převodu nemovité věci společníkem na společnost, vyplývá to nepřímo z toho, že podle § 18 odst. 1 ZDNNV v těchto případech základ daně vychází ze zvláštní ceny. Naproti tomu pro snížení základního kapitálu s výplatou v nepeněžní formě ani pro vrácení nepeněžního příplatku společníka není daňový režim v ZDNNV výslovně upraven. Pouze v § 6 odst. 1 písm. c) bod 3 ZDNNV do konce října 2016 bylo uvedeno, že je od daně osvobozeno nabytí vlastnického práva k nemovité věci územním samosprávným celkem, došlo-li k němu v souvislosti se snížením základního kapitálu obchodní korporace, je-li územní samosprávný celek jejím jediným členem. Z jazykového výkladu vyplývá, že osvobodit od daně lze pouze to, co je jejím předmětem. Pokud totiž něco dani nepodléhá, pak nedává smysl, aby zákon uváděl, že je to od daně osvobozeno. Takže nejen do 31. 10. 2016, ale i poté by tak vrácení vkladu společníkovi ve formě nemovité věci mělo podléhat DNNV. Naproti tomu však stojí faktická absence úplaty při vrácení vkladu jako základní podmínky zdanění dle § 2 ZDNNV. Společník sice nabývá zpět nemovitou věc, kterou před vkladem vlastnil, ale obchodní společnosti za ni neobdrží od něj žádnou úplatu. DNNV je daní transakční a nikoliv důchodovou. Pokud úplata ve smyslu § 4 ZDNNV chybí, tzn. převodce v důsledku převodu nemovité věci od nabyvatele nebo od třetí osoby neobdrží žádné protiplnění, pak se DNNV neuplatní. I kdybychom připustili možnost, že vrácení vkladu společníkovi dani podléhá, chybí v ZDNNV jasná úprava pro stanovení základu daně. Při vkladu společníkem problém s absencí úplaty lze výkladově překlenout tím, že § 18 ZDNNV explicitně stanoví základ daně, ale při jeho vrácení si takto vypomoci nelze. Pokud měl zákonodárce v úmyslu zdanit i vrácení vkladů, pak by jistě pro něj v § 18 ZDNNV určil základ daně; když sice chtěl tuto skutečnost zdanit, ale neupravil způsob stanovení daně (základu daně), pak ji fakticky zdanit nelze. Závěr předkladatele Vrácení vkladu společníkovi do základního kapitálu a příplatku do ostatních kapitálových fondů kapitálovou společností ve formě nemovité věci nepodléhá dani z nabytí nemovitých věcí, neboť nejde o úplatné nabytí vlastnického práva k nemovité věci (§ 2 ZDNNV). I kdyby toto vrácení vkladu předmětem daně bylo, tak stejně dani nepodléhá z důvodu absence zákonné úpravy způsobu stanovení základu daně. Stanovisko GFŘ (zkráceno) Nesouhlas. Podle § 2 ZDNNV je předmětem daně úplatné nabytí vlastnického práva k nemovitým věcem. Úplatou se dle § 4 ZDNNV rozumí částka v peněžních prostředcích nebo hodnota nepeněžního plnění, které mají být poskytnuty za přijaté plnění. Přičemž hodnota nepeněžitého plnění se určí podle zákona o oceňování majetku. Základem daně je nabývací hodnota (snížená o uznatelný výdaj), kterou je cena sjednaná, srovnávací daňová hodnota, zjištěná cena nebo zvláštní cena. Ze skutečnosti, že pro účely vkladu upravuje § 18 ZDNNV zvláštní cenu – ocenění nemovité věci pro účely vkladu – nelze dovozovat, že, při absenci obdobné úpravy pro zvláštní ceny u vrácení vkladu a příplatku společníkovi, nelze tyto případy podřadit pod předmět daně. Zvláštní ceny jsou v § 17 až 21 ZDNNV vymezeny pouze pro případy, kdy je nadbytečné poplatníka zatěžovat znaleckým posudkem, protože je k dispozici jiná objektivní cena určená pro účely daného právního jednání, kterou lze využít … Z obecné úpravy pak vyplývá, že nelze-li postupovat při stanovení nabývací hodnoty dle § 12 odst. 1, 2 a 4 ZDNNV, tak je podle § 12 odst. 3 písm. a) nabývací hodnotou zjištěná cena. Průvodce Koordinačními výbory - 1. část Průvodce Koordinačními výbory - 2. část Průvodce Koordinačními výbory - 3. část Průvodce Koordinačními výbory - 4. část Průvodce Koordinačními výbory - 5. část Průvodce Koordinačními výbory - 6. část Průvodce Koordinačními výbory - 7a. část Průvodce Koordinačními výbory - 7b. část Průvodce Koordinačními výbory - 8. část Průvodce Koordinačními výbory - 9. část Průvodce Koordinačními výbory - 10. část Průvodce Koordinačními výbory - 11. část Průvodce Koordinačními výbory - 12. část Průvodce Koordinačními výbory - 13. část Průvodce Koordinačními výbory - 14. část Průvodce Koordinačními výbory - 15. část Průvodce Koordinačními výbory - 16. část Průvodce Koordinačními výbory - 17. část Průvodce Koordinačními výbory - 18. část Průvodce Koordinačními výbory - 19. část Průvodce Koordinačními výbory - 20. část Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2021. Zveřejněno v časopise Účetnictví v praxi 5/2021.