Osvobození od DPH - strana 11

V tomto článku se chci podrobně vyjádřit k pravidlu, jež zavedla od 1. ledna 2020 evropská DPH legislativa, konkrétně ke dvěma novým hmotněprávním podmínkám pro možnost aplikace osvobození v případě intrakomunitárního dodání zboží: Dodavatel zboží musí obdržet od odběratele jeho DIČ vydané jiným členským státem EU, než je stát zahájení přepravy zboží, a musí uvést danou dodávku v souhrnném hlášení. Předem upozorňuji na to, že výklad, který představím jako pravděpodobně jediný správný, bude pro čtenáře překvapením. Informace, které se o této „rychlé záplatě“ během posledních několika měsíců bohužel rozšířily, zformovaly dnešní mainstreamový přístup. Ukáži proto, jak pravděpodobně vypadal původní záměr evropského zákonodárce a že je velmi vzdálený tomu, co se o této „rychlé záplatě“ říká dnes. Ukáži, že dokonce ani současné interpretace nejsou zdaleka jednotné a že je to především Komise EU, která vnesla do výkladu této rychlé záplaty největší chaos.

Rozsudek soudního dvora Evropské unie ze dne 16. října 2019 ve spojených věcech C-4/18 a C-5/18 Winterhoff a Eisenbeis

Rozsudek soudního dvora Evropské unie ze dne 17. října 2019 ve věci C-692/17 Paulo Nascimento Consulting

Rozsudek soudního dvora Evropské unie ze dne 20. listopadu 2019 ve věci C-400/18 Infohos

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2019, čj. 8 Afs 265/2017-55

Nejvyšší správní soud v obecné rovině poukazuje na označené rozsudky a dodává, že všechny tři kopie CMR listů týkající se dubnových obchodů se společností Private Enterprise, které správce daně obdržel od stěžovatele (poprvé jako přílohu e-mailu ze dne 4. 6. 2012, následně správce daně pořídil jejich fotokopie při místním šetření provedeném v sídle stěžovatele dne 19. 6. 2012 a poté je stěžovatel správci daně zaslal jako přílohu vyjádření k výsledku kontrolního zjištění ze dne 10. 6. 2013), jsou velmi špatně čitelné (některé položky jsou prakticky nečitelné), neboť jde o nekvalitní kopie. Je sice pravdou, že není ve všech případech nutné po svém obchodním partnerovi požadovat předložení originálů dokladů, jak připomíná stěžovatel, nicméně je zcela racionální požadovat, aby tyto byly předloženy v plně čitelné podobě. Pokud stěžovatel obdržel uvedené mezinárodní nákladní listy, které vykazovaly předmětné vady, měl jednoznačně nabýt pochybnosti o konkrétních okolnostech provedeného obchodu a požadovat další důkazy osvědčující reálné dopravení zboží na Slovensko. Takto ovšem v době realizace daných obchodů a v době jejich zanesení do daňových přiznání jako obchodů intrakomunitárních nepostupoval. Nutno dodat, že jestliže stěžovatel dopravu neuskutečňoval vlastními silami a prostředky a jeho povinnosti z obchodního vztahu skončily dodáním zboží do skladu společnosti HS Line v Chebu, měl tím spíše dbát na to, aby včas disponoval věrohodnými doklady o tom, že dodávka zboží byla uskutečněna tak, jak bylo sjednáno mezi stěžovatelem a odběratelem Private Enterprise. V případě, že stěžovatel na tuto následnou aktivitu rezignoval (ani v kasační stížnosti nijak netvrdí, kdy přesně bylo zboží dodáno odběrateli do Slovenské republiky, či proč není v jednom z CMR listů vůbec uveden dopravce atp.), lze pochybovat o jeho dobré víře ve smyslu shora citované judikatury.

Dodáním zboží do jiného členského státu se podle zákona č. 235/2014 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH “ či „ZDPH “) rozumí dodání zboží, které je skutečně odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu. Dodání zboží do jiného členského státu je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně za podmínek stanovených v § 64 ZDPH . Za dodání zboží do jiného členského státu se považuje také přemístění zboží do jiného členského státu. Jedná se o transakci, při níž osoba povinná k dani přemístí obchodní majetek z jednoho členského státu do jiného členského státu pro účely uskutečňování svých ekonomických činností. Novelou zákona, kterou předložila vláda koncem srpna 2019 Poslanecké sněmovně, která ji projednává jako tisk č. 572, budou doplněna pravidla pro stanovení místa plnění při dodání zboží v řetězci a upřesněny podmínky, za nichž se uplatní osvobození od daně při dodání zboží do jiného členského státu, včetně přemístění zboží z tuzemska do jiného členského státu. Tato novela by měla nabýt účinnosti od 1. 1. 2020 v návaznosti na změny směrnice Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „směrnice o DPH “) a nařízení Rady č. 282/2011, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici o DPH (dále jen „prováděcí nařízení ke směrnici o DPH“).

Rozsudek soudního dvora Evropské unie ze dne 3. října 2019 ve věci C-42/18 Cardpoint

Rozsudek soudního dvora Evropské unie ze dne 18. září 2019 ve věci C-700/17 Peters

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2019, čj. 1 Afs 25/2018-58

Základní vymezení plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně je uvedeno v § 51 zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH “), a v navazujících § 52 až 62 zákona o DPH jsou ve vazbě na navazující právní předpisy tato plnění podrobněji vymezena. Plátce daně nepřiznává z uskutečněných plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně daň na výstupu, ale ve vztahu k těmto plněním nemá nárok na odpočet daně. Novelou zákona o DPH , která je součástí zákona č. 80/2019 Sb. , o změně některých zákonů v oblasti daní (tzv. daňový balíček), byly v některých ustanoveních zákona o DPH , která upravují osvobození od daně bez nároku na odpočet daně, provedeny s účinností od 1. 4. 2019 dílčí změny. V článku jsou nejprve shrnuta obecná pravidla pro osvobození od daně bez nároku na odpočet daně vyplývající z § 51 zákona o DPH a návazně vymezena osvobozená plnění podle navazujících § 52 až 62 stávajícího znění zákona o DPH , a to včetně změn provedených s účinností od 1. 4. 2019.

V pokračování příspěvku jsou vysvětlena pravidla pro stanovení místa plnění při poskytování služeb. S využitím příkladů jsou objasněna některá komplikovaná či nestandardní pravidla pro stanovení místa plnění a je upozorněno také na změny od 1. 4. 2019.

V následujícím článku jsou vysvětlena základní pravidla pro stanovení místa plnění při dodání zboží a energií, při zasílání zboží a při jeho pořízení a dovozu. S využitím příkladů jsou objasněna některá komplikovaná či nestandardní pravidla pro stanovení místa plnění. Upozorněno je také na dílčí změny pro rok 2020, které se promítají do připravované novely zákona o DPH . Druhá část článku bude věnována místu plnění u služeb.

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2019, čj. 9 Afs 137/2016-176

„Investujte do nemovitostí!“, všude to čteme a kdekdo nám to radí. Jenže realita nemovitostního rentiéra není až tak růžová, zejména v případě bytů mimo širší centra velkých měst. Dobří nájemci totiž došli, pokud slušně vydělávají, tak si uvědomili, že než platit stále více za nájem, je lepší platit stále méně za hypotéku a být svým pánem. A o nájemce mající hluboko do kapsy nikdo nestojí, ledaže to umí s příspěvky na bydlení. Hodnota staveb, bytů i pozemků sice časem spíše narůstá i bez nájemců, jenže to jsou potenciální budoucí peníze, zatímco nutné provozní výlohy majitele stojí trvale reálné dnešní peníze. Proto je řada investičních nemovitostí dříve či později raději zase prodána. Dalším častým důvodem prodeje hlavně rodinných domů a bytů fyzickými osobami (dále také jen „FO“) je samozřejmě také změna bydliště kvůli rozrůstání se rodiny, stěhování za prací a zdědění. V tomto příspěvku si ukážeme, za jakých podmínek budou příjmy FO z těchto prodejů osvobozeny od daně.

Rozsudek soudního dvora Evropské unie ze dne 20. června 2019 ve věci C-291/18 Grup Servicii Petroliere

Transakce, jejichž podstatou je dodání nemovité věci – pozemku – mohou u prodejců vyvolat řadu otázek souvisejících s daní z přidané hodnoty, a to především v závislosti na typu daňového subjektu, z jehož vlastnictví k převodu pozemku dochází. Neméně důležité je také faktické pojetí pozemku, který je předmětem prodeje. Předkládaný článek podává přehled variantních řešení pro různé situace, které mohou v praxi nastat, a to v kontextu zohlednění aplikace legislativy z oblasti DPH. Daňová analýza situací vychází primárně z ustanovení zakotvených v zákoně č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH “).

a) Na kolik let je třeba daňově rozepsat zřízení služebnosti – jde o jednorázovou platbu ve výši 20 000 Kč, která byla uhrazena obci v souvislosti s vybudováním vodovodního a kanalizačního vedení na pozemku, který vlastní společnost. Služebnost se dle smlouvy zřizuje na dobu neurčitou. Může se firma rozhodnout, že částku uplatní do nákladů postupně např. v příštích 60 měsících, nebo že náklad bude uplatněn naráz v roce zaplacení? b) Podléhá pachtovné DPH, nebo se považuje za nájem a jde o osvobozené plnění?

Zákon č. 80/2019 Sb. – tzv. daňový balíček 2019 – přinesl řadu změn do zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty (dále také „zákon o DPH “ nebo „ZDPH “). Tento příspěvek se zaměřuje na některé změny, které přinesl v oblasti mezinárodních obchodů v rámci EU. Většinou se nejedná o „převratné“ změny, ale v konkrétním případě důležité nepochybně být mohou. Seznámení s těmito změnami navíc pomáhá pochopit příslušné principy i v situacích, jejichž vlastní posouzení daňový balíček nijak nezměnil.

Společnost (sdružení) má dva společníky s podíly 50 % a 50 %. Za společnost jedná pouze pověřený účastník, a to vlastním jménem a na účet dalšího společníka. Dodávají zboží na Slovensko. Společník A vystaví fakturu na celé plnění a uplatní osvobození při dodání do JČS. Společník B vystaví fakturu společníkovi A na 50 % plnění. Bude plnění také osvobozeno jako dodání do JČS nebo u něj bude uplatněna tuzemská DPH? [Dle GFŘ v případech uvedených v situaci 1/ a 2/ budou plnění uskutečněná vůči třetí osobě i mezi společníky navzájem podléhat stejnému daňovému režimu. Pokud jsou odběrateli poskytnuty např. stavební práce včetně projektové dokumentace, bude každým ze společníků (při splnění zákonných podmínek) aplikován režim přenesení daňové povinnosti podle § 92e zákona o DPH ]. Dá se to považovat za stejný daňový režim? Jak prokáže společník B dodání do JČS pro účely osvobození? Případně pokud by společník B nemohl osvobodit a vystavil by fakturu s tuzemskou DPH, nebude mít společník A problém s odpočtem DPH?