Dokumenty - strana 2

Správně, úplně a průkazně vedené účetnictví je nezastupitelnou složkou vnitřního kontrolního systému a základním nástrojem, který poskytuje podnikatelům a dalším uživatelům mnoho informací o celkovém hospodaření účetní jednotky. Bez těchto informací se při svém ekonomickém rozhodování v rámci řízení firmy neobejdou. V neposlední řadě je výsledek hospodaření zajištěný v účetnictví základem pro výpočet daně z příjmů.

Při studiu recentní judikatury mě zaujalo několik rozsudků, které buď řešily netradiční spor, nebo přinesly zajímavé a důležité myšlenky. Tyto řešené oblasti vám popíšu a srozumitelně okomentuji. Zajímají vás odpovědi na otázky typu: Má právo daňový subjekt na povolení obnovy řízení, pokud účetní daňového subjektu zanedbávala své pracovní povinnosti a daňový subjekt nijak neinformovala o písemnostech doručených v datové schránce? Jaký je daňový rozdíl mezi poskytnutím nájmu a poskytnutím ubytovací služby u DPH? V případě, kdy dodavatel daňového subjektu zahrne uskutečněná plnění do svého kontrolního hlášení na DPH, může správce daně i přesto zpochybnit poskytovatele těchto plnění? Zanikne podvod na DPH, pokud dojde k plné či částečné úhradě chybějící daně? Jsou platební výměry vydané správcem daně nezákonné, pokud dojde k projednání zprávy o daňové kontrole až v rámci odvolacího řízení? Pokud ano, tak doporučuji přečíst si následující řádky.

Podle § 47 zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH “), jsou v současné době uplatňovány v České republice tři sazby daně. Vedle základní sazby daně ve výši 21 % jsou využívány dvě snížené sazby daně, a to první snížená sazba daně ve výši 15 % a druhá snížená sazba daně ve výši 10 %. Součástí vládního návrhu zákona o konsolidaci veřejných rozpočtů je novela zákona o DPH , kterou je s účinností od 1. 1. 2024 navrhováno omezení počtu snížených sazeb daně ze dvou na jednu ve výši 12 %, a to při zachování základní sazby daně ve výši 21 %. Uvedená změna se dotkne i sazeb daně u služeb v oblasti cestovního ruchu. Za služby v oblasti cestovního ruchu jsou přitom pro účely DPH obvykle považovány zejména služby cestovních kanceláří (cestovní služba), ubytovací a stravovací služby, přeprava osob a průvodcovské služby. V článku jsou nejprve stručně shrnuta aktuálně platná základní pravidla pro stanovení sazeb daně služeb. Návazně jsou shrnuta současně platná pravidla pro uplatňování sazeb daně u jednotlivých služeb cestovního ruchu a je upozorněno na navrhované změny v této oblasti.

V článku chceme upozornit na méně známé souvislosti při podávání daňových tvrzení po úmrtí fyzické osoby z pohledu daně z příjmů. V článku se zaměříme na rozdílnou situaci při podání vyúčtování daně z příjmů za plátce a podání daňového přiznání poplatníka daně z příjmů zástupcem, který má zpřístupněnu datovou schránku, která mu byla zřízena ze zákona, a proto má povinnost učinit formulářová podání pouze elektronicky s využitím dálkového přístupu ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně.

Vzhledem k dosavadnímu průběhu legislativního procesu, kdy Senát Parlamentu České republiky dne 27. 7. 2023 projednal a vrátil Poslanecké sněmovně se dvěma pozměňovacími návrhy tzv. transpoziční novelu zákoníku práce (dále jen „novela ZP“), lze očekávat, že bude-li schválena v původním „sněmovním“ znění, pak nabyde účinnosti již dnem 1. 10. 2023, bude-li schválena ve znění navrženém senátem, nabyde účinnosti dnem 1. 1. 2024. K opětovnému hlasování sněmovny by mělo dojít 29. 8. 2023, neboť je v zájmu České republiky zajistit účinnost co nejdříve, jestliže transpoziční lhůta uplynula již 1. a 2. 8. 2022.

Zákon č. 198/2009 Sb. , o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), je součástí české legislativy již 14 let. I když nejde o žádnou novinku, zatím není možné konstatovat, že by obecné povědomí o tom, co diskriminací je a co jí není a jaké její podoby jsou protiprávní, bylo vysoké. Cílem tohoto textu je představit základní podoby diskriminace v pracovněprávních vztazích, včetně praktických příkladů. Další text se bude věnovat jak prevenci, tak možnostem řešení diskriminace v pracovním prostředí.

V rámci AML oblasti v současnosti nabyla účinnosti jedna novela AML zákona, jedna novela AML zákona prochází legislativním procesem, bylo přijato Evropské nařízení, které upravuje AML oblast a vyvolá další nutnou změnu tuzemské AML legislativy. Tento článek si klade za cíl nadcházející změny sumarizovat.

Osoby působící jako statutární orgány údajného dodavatele za běžných okolností mívají alespoň obecný přehled o tom, zda vůbec a případně kdy a za jakých podmínek určitému odběrateli jejich společnost dodávala plnění. Pokud to nevědí, například proto, že zákazníků má daný dodavatel velké množství a v rámci společnosti existuje strukturovaná dělba práce, jsou obvykle schopny popsat způsob fungování své společnosti a „navést“ správce daně na další osoby, jež se v rámci firemní hierarchie zabývaly konkrétními dodávkami, ať již z pohledů obchodních, výrobních, účetních a platebních či logistických (kdo zajišťoval přepravu dodávky, kam byla provedena, jakým vozidlem aj.). Někdy bývají osoby jednatelů či jiných statutárních orgánů, pokud jde o znalosti o běžném fungování společnosti, „mimo“ (jde nezřídka o tzv. bílé koně, anebo jindy o osoby, které se na řízení společnosti ve skutečnosti podílely jen povšechně, zdálky či jinak omezeným způsobem); i to může být výslechem zjištěno a může to napomoci ke zjištění relevantních faktů o případném poskytnutí plnění daňovému subjektu.

Pokud lhůta pro vyjádření běží od 1. 7. 2016, správce daně považuje za dostatečnou lhůtu 39 dní, avšak z těchto 39 je zástupce daňového subjektu 18 dní na (údajně) dlouhodobě plánované rodinné dovolené, měl k této skutečnosti správce daně přihlédnout. Tvrzení o plánované rodinné dovolené je přitom v tomto případě plausibilní, neboť je notorietou, že měsíce červenec a srpen jsou obvyklými měsíci rodinných dovolených, typicky z důvodu letních prázdnin dětí na základních a středních školách i studentů na školách vysokých a obecně vzato proto, že v České republice je zvykem čerpat významnou část dovolené v létě. Zda zástupce žalobce vskutku měl zahraniční rodinnou dovolenou a zda šlo o cestu předem plánovanou, a nikoli účelovou, směřující k prodlužování daňového řízení, měl správce daně ověřit tím, že by požadoval po zástupci žalobce doložení tvrzení, jež se dovolené týkala. Pokud by byla tato tvrzení pravdivá, byl by to zásadně důvod pro prodloužení lhůty. Výsledná lhůta měla být stěžovateli prodloužena přinejmenším tak, aby čítala oněch 39 dní, nepočítaje v to dny, v nichž by zástupce stěžovatele byl na dovolené.

Jedná se o daňovou (ne)uznatelnost nákladů za pronájem bytu a nákladů za energie a služby s tím spojené. Stavební firma A má od října 2022 pronajatý byt 2+1, který by měl sloužit k ubytování pracovníků subdodavatele (na pracovní cestě). Jako subdodavatel pro ně měla od října 2022 pracovat firma (B), která zaměstnává Ukrajince. A tito Ukrajinci měli v tom bytě bydlet. Úhradu za nájem bytu, energie a služby s tím spojené bude hradit firma A. Ve smlouvě se subdodavatelem to není nijak ošetřeno. V nájemní smlouvě není uvedeno, že byt bude sloužit pro ubytování pracovníků subdodavatele na pracovní cestě. Ale firma B začala pracovat až od listopadu, takže v říjnu v tom bytě nikdo nebydlel, a v listopadu a prosinci jeden člověk (místo původně domluvených dvou). Co se týká roku 2023 tak bude byt minimálně leden, únor prázdný. Nájem bude i do budoucna hradit stále firma A. Mám k tomu dotaz: - V měsíci, kdy tam bydlí pracovníci subdodavatele, můžu dát nájem + úhradu za služby a energie do daňově uznaných nákladů u firmy A (i když to nemáme ve smlouvě se subdodavatelem ošetřeno)? - V měsíci, kdy tam nikdo nebydlí, tak lze nájem + úhrady za paušální služby dát do daňově uznaných nákladů u firmy A?

Jsme firma, která mimo jiné sváží separovaný odpad z barevných kontejnerů – plasty, papír, sklo a kovy. Vlastní svoz fakturujeme v běžném režimu – počet kontejnerů × dohodnutá cena za vývoz jednoho kontejneru + DPH. Tady problém není. Ale…

Většina plátců má v obchodním majetku pro účely zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH “) automobil. Při pořízení automobilu jako dlouhodobého majetku vzniká plátci nárok na odpočet daně za splnění obecných zákonných podmínek. Častou situací je, že plátce pořízený automobil používá jak pro účely svých uskutečněných plnění, tak i pro jiné účely, tj. svou osobní potřebu nebo osobní potřebu zaměstnanců. V článku jsou nejprve shrnuta základní pravidla pro uplatňování odpočtu daně, která platí i v případě pořízení automobilu do obchodního majetku plátce. Návazně jsou vysvětlena pravidla pro uplatnění odpočtu v poměrné výši, je-li plátcem pořízený automobil využíván jak pro účely uskutečněných plnění, tak i pro jiné účely, dále také pravidla pro uplatňování odpočtu u nákladů spojených s provozem takového automobilu. V závěrečné části textu jsou vysvětlena pravidla pro úpravu odpočtu daně v případě změny rozsahu použití automobilu pro účely uskutečněných plnění.

Finanční trh nabízí retailovým (česky drobným) investorům celou řadu možností, kam uložit volné, aktuálně nepotřebné finanční prostředky. Jednou z možností je investování prostřednictvím fondů kolektivního investování, které umožňují investovat úspory snadněji, s poněkud menším rizikem, při zachování reálné naděje na vyšší zhodnocení oproti pouhému uložení peněz např. na spořicí účet u banky. Podstata kolektivního investování spočívá ve shromažďování peněžních prostředků od jednotlivých drobných investorů. Investor svěřuje své finanční prostředky fondu a o jejich investování se za něj stará odborník – portfolio manager (česky správce fondu).

V časopise Finanční, daňový a účetní bulletin č. 4/2022 byly uveřejněny změny v sociálním pojištění od 1. 1. 2023, které se každý rok odvozují od nové výše průměrné mzdy, a změna od 1. 2. 2023, která se týká slevy na pojistném pro zaměstnavatele k podpoře zkrácených pracovních úvazků. Tyto změny byly ke dni uzávěrky tohoto časopisu schváleny a publikovány ve Sbírce zákonů. Po uzávěrce došlo k těmto změnám:

V současném ekonomicky propojeném světě se s transakcemi v cizí měně setkává již téměř každá účetní jednotka. Jedním z hlavních důvodů existence kurzových rozdílů je skutečnost, při které vlastní transakce, která je předmětem účetnictví, je realizována v určitě měně a účtování o této transakci (skutečnosti) je nutné provádět v jiné, zákonem stanovené měně. V České republice problematiku kurzů, a tedy i kurzových rozdílů, řeší zákon č. 563/1991 Sb. , o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o účetnictví “) v § 4 odst. 12, kterým se nařizuje vedení účetnictví v české měně, přičemž ale u vyjmenovaného majetku a závazků stanoví současně použít vedle peněžních jednotek české měny i cizí měnu, ve které předmětná skutečnost byla realizována.

Okamžikem uskutečnění účetního případu se rozumí den, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem účetnictví (účetnímu případu). Z účetního i daňového hlediska se jedná o významný okamžik, zejména se zvláštním zřetelem vztahujícím se k přelomu účetních období. V § 11 odst. 1 písm. e) zákona č. 563/1991 Sb. , o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) se uvádí, že okamžik uskutečnění účetního případu je povinnou náležitostí účetního dokladu; tento okamžik může (ale nemusí) být totožný s okamžikem vyhotovení dokladu. Je však třeba mít na paměti, že okamžik uskutečnění účetního případu není dnem (datem), kdy se o účetním případu účtuje.

V předchozím dílu článek pojednal kromě jiného také o situacích, kdy by správce daně neměl vyrozumívat daňový subjekt o výši nedoplatků. Autor v předchozím dílu dospěl k závěru, že správní praxe je v tomto směru nejednotná. Tento díl na tuto pasáž naváže a pojedná naopak o právních následcích neoprávněného opomenutí vyrozumění daňového subjektu o výši nedoplatků. Kromě toho bude v tomto článku věnována pozornost také prostředkům ochrany proti vadám vyrozumění o výši nedoplatků, resp. proti daňové exekuci nařízené bez předchozího vyrozumění daňového subjektu o výši nedoplatků.

Pracovní úrazy jsou nepříjemnou součástí pracovního provozu a mohou představovat dramatický zásah nejen do životů konkrétních zaměstnanců a zaměstnankyň. Právní úprava této problematiky ošetřená zákoníkem práce , která je předmětem následujícího textu, zakotvuje zejména povinnosti zaměstnavatele při předcházení i řešení pracovních úrazů a oproti občanskému zákoníku obsahuje speciální úpravu náhrady škody v případě, že k pracovnímu úrazu dojde.

Zjednodušení právního řádu se mnohdy stává i drobnou nabídkou nejrůznějších volebních programů. Hledání odpovědí na otázky zjišťující, čeho by se takové zjednodušení mělo týkat a jak by bylo uskutečněno, bude asi dlouhodobou záležitostí. Odpovědi se budou dotýkat jak konstrukce, tak i potřeby uzákonění práv a povinností, jakož i jazykového vyjádření již vytvořené konstrukce.

Stejně jako v uplynulých letech jsem připravil přehled novel zákona o daních z příjmů 1) ve vztahu k dani z příjmů fyzických osob. Příspěvek je tedy již tradičně zaměřen pouze na ty novely zákona o daních z příjmů , které již byly schváleny a byly publikovány ve Sbírce zákonů. Nad rámec hlavního přehledu novel zákona o daních z příjmů připojuji také přehled podzákonných právních předpisů, které mají vliv na některé parametry zákona o daních z příjmů .