Přiznání k dani z příjmů, roční zúčtování - strana 17

I ti, kdo zpracovávají daňové přiznání k DPH během roku rutinně, by se měli nad daňovým přiznáním za prosinec nebo čtvrté čtvrtletí zamyslet. Minimálně nad tím, jaké zdaňovací období budou mít v novém kalendářním roce a zda se jich netýká změna odpočtu vyvolaná vypořádacím koeficientem.

Původní znění zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, mělo 28 stran, dnes, po 166 novelách má 185 stran. A to jde, prosím pěkně, o základní daň, před kterou není úniku, každý člověk je jejím poplatníkem, takže by dle občanského zákoníku měla být srozumitelná „svéprávné osobě mající rozum průměrného člověka“. Což není, jinak by nevycházel tento ani další odborné časopisy vysvětlující, jak správně příjmy zdaňovat. Dnes se zaměříme na zaměstnance, které obvykle daně ani nemusí zajímat, jenže... Půjde nám právě o ty případy – nijak výjimečné – kdy i zaměstnanec musí podat přiznání k dani z příjmů. Přičemž nejčastějšími důvody jsou: vedle zaměstnání také podniká jako OSVČ nebo má příjmy z nájmu, souběh více zaměstnavatelů, příjmy ze zahraničí.

Daň z přidané hodnoty má z pohledu státní pokladny celou řadu výhod. Na rozdíl od daní z příjmů u ní odpadají složité, zdlouhavé a nejisté spory o správnosti výše základu daně, výběr daní od mnoha laických poplatníků je starostí nemnoha plátců vesměs znalých daňové problematiky, jedná se o značné peněžní částky, které navíc plní veřejné rozpočty průběžně každý měsíc, případně čtvrtletně. A právě ono správné načasování přesunu částek DPH vybraných (přiznaných) plátci do „kapsy“ státu nás bude tentokrát zajímat nejvíce. Nemilé přitom je, že až na výjimky se uplatňuje účetní princip přiznání DPH již z vyfakturovaných částek. Takže pokud plátce v říjnu 2019 dodal zákazníkovi zboží za 1 milion Kč, musí do 25. listopadu poslat státu 210 000 Kč na DPH z tohoto prodeje, ber kde ber, bez ohledu na to, že mu daný zákazník zaplatí až v lednu 2020 nebo vůbec.

Podnikatel, neplátce DPH, překročil v měsíci únoru roku 2018 obrat pro povinnou registraci k DPH. Na tuto skutečnost přišel pozdě až v srpnu roku 2019. Podá přihlášku k registraci k DPH, plátcem DPH se stává od 1. 4. 2018. Opraví všechny vydané faktury od dubna roku 2018 doposud. Všechna uskutečněná plnění jsou v režimu přenesené povinnosti. To znamená, že opraví vydané faktury, doplní na doklad „daň odvede zákazník“ a předá druhé straně. Je možné všechny vydané faktury v režimu přenesení daňové povinnosti uvést až v přiznání k DPH a kontrolním hlášení za období srpen 2019? Jde o to, abychom se vyhnuli pokutám za pozdní podání kontrolního hlášení.

V článku se zaměříme na podmínky pro uplatnění slevy za umístění vyživovaného dítěte v předškolním zařízení (školkovné) v roce 2019. Ukážeme si rovněž souběh dvou slev u dítěte, které navštěvuje předškolní zařízení – a to sleva za umístění dítěte dle § 35bb zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů (dále jen „ZDP “), a daňové zvýhodnění na dítě dle § 35c (§ 35d) ZDP .

Ačkoliv zákon č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád “) umožňuje učinit podání vůči správci daně v obecné rovině relativně variabilními způsoby, tj. jak ústně do protokolu, tak písemně či elektronicky (viz § 71 daňového řádu ), tak v rámci vybraných podání jsou tyto možnosti omezeny. Toto omezení se týká tzv. formulářových podání, jejichž výčet je obsažen v § 72 odst. 1 daňového řádu . Jedná se konkrétně o řádné či dodatečné daňové tvrzení (typicky daňová přiznání, ale i hlášení či vyúčtování), přihlášku k registraci a oznámení o změně registračních údajů. V případě těchto podání omezuje zákon možnosti podání pouze na podání písemná učiněná předepsanou formou a na podání elektronická učiněná datovou zprávou s využitím dálkového přístupu ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně.

Je možné, aby daňový poradce poskytl plnou moc pouze na odklad daňového přiznání, tj. v plné moci by bylo uvedeno pouze zastupování ve věci odkladu daňového přiznání na červen (nikoliv např. zpracování, zastupování)? A co se stane, pokud má poplatník povinnost podat přiznání do konce března, ale nestihne to a 10. 4. požádá daňového poradce o odklad, aby mohl doručit FÚ – je taková situace možná, nebo FÚ bude postupovat jako by se plná moc 10. 4. nepodala (bude neúčinná)?

Máme povinnost podat daňové přiznání za období od 1. 1. do 31. 8. 2018. Od 1. 9. 2018 společnost přechází na hospodářský rok. Byla tedy zvolena varianta kratšího přechodného období. Je možné, aby i toto podání DAP bylo odloženo o 3 měsíce s daňovým poradcem? Ustanovení § 136 odst. 1 a 2 daňového řádu , který hovoří o odkladu, zde poukazuje pouze na zdaňovací období v délce nejméně 12 měsíců.

Paušální výdaj na dopravu silničním motorovým vozidlem lze ve smyslu § 24 odst. 2 písm. zt) zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP “), uplatnit, pokud nebyl uplatněn výdaj na dopravu silničním motorovým vozidlem podle § 24 odst. 2 písm. k) ZDP . Paušální výdaj na dopravu lze uplatnit nejen u silničního motorového vozidla zahrnutého v obchodním majetku poplatníka, ale i u soukromého vozidla, které není zahrnuto do obchodního majetku poplatníka a je zčásti využíváno k podnikatelským účelům – u tohoto vozidla lze uplatnit pouze krácený paušální výdaj na dopravu.

Zaměstnanci zpravidla nemusejí podávat daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob (dále jen „DPFO“), protože veškeré daňové záležitosti za ně komfortně obstará jejich zaměstnavatel. Nicméně existuje celá řada docela běžných situací, kdy ani zaměstnanec před přiznáním neuteče a zaměstnavatel mu proto nemůže provést roční zúčtování záloh na daň a daňového zvýhodnění. Nejčastějšími třemi důvody jsou, že vedle zaměstnání také podniká jako OSVČ nebo má příjmy z nájmu, případně souběh více zaměstnavatelů. S tím poplatníci počítají, a tak v praxi spíše zapomenou podat přiznání v záludnějších případech, kdy mají pouze jednoho zaměstnavatele a neprovozují jinou výdělečnou činnost. Na vině může být mylná představa, že jejich příležitostné příjmy např. z prodeje auta, bytu či akcií jsou osvobozeny od daně, nebo porušení podmínek uplatněného odpočtu za penzijní produkty, případně zdánlivá formalita, jako je opožděné podepsání prohlášení k dani při nástupu do zaměstnání. Speciální daňová pravidla platí pro příjmy ze zahraničí, ať už plynou ze zaměstnání nebo z jiných zdrojů.

Řádné daňové tvrzení je podle § 135 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád “), povinen podat každý daňový subjekt, kterému to ukládá zákon, nebo který je k tomu vyzván správcem daně. Podle § 38m odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů “), je poplatník povinen podat daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob.

Vláda České republiky svým nařízením č. 273/2018 Sb. , kterým se mění nařízení vlády č. 567/2006 Sb. , o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění pozdějších předpisů, upravila mimo jiné také výši základní sazby minimální mzdy ze stávajících 12 200 Kč na 13 350 Kč za měsíc, a to s účinností od 1. 1. 2019.

Tiskopisy vyplňované pro splnění povinnosti vůči berní správě jsou stále v popředí zájmu při snaze o vylepšování správy daní. Skoro by se dalo konstatovat, že již vše bylo řečeno a určité zlepšení nastalo přijatou novelou1) zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty zákona (dále jen „ZDPH “) podle verdiktu Ústavního soudu2). Nadále se však hovoří o nevyřešení podstatné procesní konstrukce k jejich vydávání a uplatňování, jakož i o podmínkách kontroly jejich zákonnosti. Prostě vděčné procesní téma. Jaksi se i nadále objevuje kvalifikace ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád (dále také „DŘ “ nebo „daňový řád “), jako ustanovení gumového, jinými slovy, když něco při správě daní není zřejmé, hledá se možnost změnit tento její základní předpis.

V tomto příspěvku se budu věnovat problematice opravného a dodatečného daňového přiznání. I veřejně prospěšný poplatník se totiž může dostat do situace, kdy zjistí, že v jím podaném daňovém přiznání jsou uvedené chybné údaje, a daň tak má být vyšší nebo nižší. Jakým způsobem tuto situaci řešit si vysvětlíme v následujícím textu.

Roční zúčtování záloh je konkrétně upraveno v § 38ch zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP “), ale váže se k němu řada dalších ustanovení ZDP . Smyslem ročního zúčtování je, aby zaměstnanci, kteří kromě příjmů ze závislé činnosti od jednoho nebo postupně od více plátců nemají jiné zdanitelné příjmy, nebyli zatěžováni povinností podávat daňové přiznání. Výsledného celoročního zdanění je tak u těchto poplatníků dosaženo prostřednictvím ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění, o které mohou ve stanovené lhůtě požádat svého zaměstnavatele.

V souvislosti s přípravou daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2018 v příspěvku upozorníme na některé možnosti, jak dosáhnout úspor na dani. V úvodu si uvedeme přehled odpočtů a slev na dani, které při jejich neuplatnění v běžném zdaňovacím období „propadají“, a následně zaměříme pozornost (s využitím příkladů) na možnou optimalizaci daně při uplatnění daňové ztráty, při uplatnění daňových odpisů a při využití institutu spolupráce osob.

Zajisté nikomu nezůstalo utajeno, že příjem ze závislé činnosti alias mzdu neobdrží zaměstnanci v celé (hrubé) výši určené nebo dohodnuté se zaměstnavatelem. Vedle nemalého pojistného na sociální a zdravotní pojištění z nich totiž ukousne i daň z příjmů ze závislé činnosti, jíž se slangově a historicky říká „daň ze mzdy“. Zdaňovacím obdobím fyzických osob je sice celý kalendářní rok, ale již během roku sráží zaměstnavatel z každé měsíční mzdy „daň“, která je však jen zálohou na daň z příjmů za celý rok. Jako obecně každá záloha čeká i tato „záloha na daň“ na konečné vyúčtování a započtení. Toto tzv. roční zúčtování záloh na daň je věcně obdobou daňového přiznání, které na žádost zaměstnance pro něj musí zdarma, rychle a správně zúřadovat zaměstnavatel.

Blíží se povinnost podat daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob, v následujícím příspěvku si proto zrekapitulujeme legislativní novinky pro rok 2018, dále se podíváme na zákonem stanovené povinnosti, na které je potřeba pamatovat při přípravě přiznání, a vše nakonec završíme praktickým příkladem sestavení přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2018.

V souvislosti s přípravou daňového přiznání k dani z příjmů za zdaňovací období roku 2018 si v článku uvedeme možnosti využití paušálních výdajů na dopravu k optimalizaci daňové povinnosti. Vzhledem k tomu, že v zákonu o daních z příjmů nedochází k žádné změně v této oblasti pro rok 2019, lze níže uvedené uplatnit i v rámci zdaňovacího období 2019 (pouze je nutno pro optimalizační úvahy vycházet z vyhlášky MPSV č. 333/2018 Sb. , stanovící pro rok 2019 výši sazby základní náhrady a náhrady za spotřebované PHM).

Následující příspěvek se zabývá analýzou nové směrnice rady EU 2016/1164 a její implementací do české legislativy. V článku je nejprve stručně představena v současnosti platná úprava daňové uznatelnosti finančních nákladů, na kterou navazuje přehled daňových dopadů v případě finančních nákladů tak, jak je uvedeno ve směrnici rady EU 2016/1164. Článek dále předkládá současný stav implementace této směrnice do daňového práva České republiky. V samotném závěru jsou shrnuty nejdůležitější dopady této směrnice na podnikatelské subjekty.