Dokazování - strana 12

V posledních letech neutuchají spory o přiznání nároku na odpočet DPH v případě, že obchodní partner – plátce nepřiznal či neodvedl DPH na výstupu. Výběru z judikatury správních soudů je věnován dnešní příspěvek. Pozornost věnujeme zejména § 109 zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, který jako jeden z důvodů ručení příjemce zdanitelného plnění za daňovou povinnost poskytovatele uvádí případy, pokud v okamžiku uskutečnění zdanitelného plnění nebo poskytnutí úplaty na takové plnění věděl nebo vědět měl a mohl, že: a) daň uvedená na daňovém dokladu nebude úmyslně zaplacena, b) plátce, který uskutečňuje toto zdanitelné plnění nebo obdrží úplatu na takové plnění (dále jen „poskytovatel zdanitelného plnění“), se úmyslně dostal nebo dostane do postavení, kdy nemůže daň zaplatit, nebo c) dojde ke zkrácení daně nebo vylákání daňové výhody.

Následující příspěvek uvedu modelovým případem: Správce daně zahájí u stavební firmy A daňovou kontrolu DPH. Firma A obdrží výzvu k prokázání skutečností 1) , ve které správce daně požaduje předložení důkazních prostředků prokazujících, že firmou A přijatá zdanitelná plnění (typicky např. pomocné stavební práce), deklarované na fakturách vystavených dodavatelem X, byly tímto dodavatelem pro firmu A skutečně provedeny, a to způsobem uvedeným na fakturách. V odůvodnění výzvy může být uvedeno, že sídlo dodavatele X je „virtuální“, dále že dodavatel X je pro správce daně nekontaktní a že za kontrolované období nepodal daňové přiznání.

Stanovisko generálního advokáta soudního dvora Evropské unie ze dne 5. září 2018, ve věci C-552/17 , Alpenchalets Resorts, dosud neuveřejněn v Úředním věstníku.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 017, sp. zn. 4 Afs 93/2017 , www.nssoud.cz/

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. 9 Afs 275/2016 , www.nssoud.cz/

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 4. 2018, č. j. 2 Afs 11/2017-24

Nedávno vzbudil nebývalou pozornost rozsudek Nejvyššího správního soudu zabývající se problematikou prokazování nároku na odpočet daně z přidané hodnoty (č. j. 5 Afs 60/2017-60 , ze dne 30. 1. 2018 ve věci Vyrtych). Po svém, s patřičnou dávkou vlastní tvořivosti, jej čtenářům předestřeli pod titulky senzace a převratného či průlomového rozhodnutí novináři. Po svém a zcela pragmaticky si jej vyložil daňový subjekt a spolu s ním odborná daňová komunita a zcela po svém jej pak uchopila daňová správa.

V poslední době narůstá počet sporných operací, které finanční orgány nechtějí uznat. Daňový subjekt se pak zaměřuje především na doložení svých tvrzení účetnictvím, smlouvami a dalšími dokumenty, občas však zapomíná na to, že neméně důležitým může být výslech svědka. Pravidlům v této oblasti je věnován dnešní výběr ze soudních rozhodnutí.

Rozsudek soudního dvora Evropské unie ze dne 21. února 2018, ve věci C-628/16 , Kreuzmayr, dosud neuveřejněn v Úředním věstníku.

S rostoucím počtem sporů mezi daňovými subjekty a správci daně roste zároveň počet sporů nejenom o meritorní rozhodnutí, ale i o postupy či úkony správců daně. Na straně správců daně dochází k důkladnému využívání všech institutů, které jim právní řád České republiky poskytuje. Některé postupy jsou však ze strany daňových subjektů hodnoceny jako příliš excesivní, zasahující do jejich práv. Na významu tak nabývají zásahové žaloby. Cílem příspěvku je souhrnně uvést nejčastěji používané postupy a úkony správce daně v rámci správy daní a příslušné opravné prostředky, které je nutno u nich vyčerpat před případným podáním zásahové žaloby.

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2018, č. j. 9 Afs 305/2016-31

V praxi se plátci DPH může stát, že mu správce daně doměří DPH nikoliv kvůli uplatnění nesprávného režimu či nesprávné sazby DPH, ale kvůli tomu, že neprokáže určité skutečnosti příslušnými důkazními prostředky v rámci daňové kontroly či jiného kontrolního postupu. Situace začíná tak, že plátce DPH uplatní nárok na odpočet DPH, případně aplikuje režim osvobození od DPH, a při daňové kontrole či jiném kontrolním postupu je vyzván k předložení důkazních prostředků k prokázání nároku na odpočet DPH či k aplikaci osvobození. Dané důkazní prostředky, tak jak je požaduje, respektive očekává, správce daně, však plátce DPH nemá k dispozici a získat je s časovým odstupem je téměř nemožné. Vhodné důkazní prostředky by měl plátce DPH shromažďovat a archivovat v průběhu obchodních případů, protože jinak hrozí riziko, že zpětně pak nebude schopen si tyto důkazní prostředky opatřit například od obchodních partnerů a prokázat určité skutečnosti. Pokud plátce DPH neprokáže určité skutečnosti, tak mu bude doměřena daň včetně souvisejících sankcí, které však mohou být s odstupem času ve významných hodnotách. Následující článek se zabývá právě sankcemi, které hrozí plátci DPH při neprokázání určitých skutečností, a upozorňuje praktickými příklady na problematické situace, kterým mohou plátci DPH čelit.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. Afs 160/2016, www.nssoud.cz/

Správce daně je oprávněn provádět místní šetření. V některých případech však překračuje jeho meze dané daňovým řádem a dochází tak ke sporům s daňovými subjekty. Rozhodnutím správních soudů na toto téma je věnován dnešní výběr z judikatury. Místním šetřením je postup správce daně, v jehož rámci zejména vyhledává důkazní prostředky a provádí ohledání u daňových subjektů a dalších osob zúčastněných na správě daní, jakož i na místě, kde je to vzhledem k účelu místního šetření nejvhodnější.

Jak je to s pomůckami? Existují oprávněně při správě daní? Je možno dohledat s určitým nadhledem souvislosti jejich používání při správě daní za posledních téměř sto let? Lze v jejich zákonné úpravě a v názorech vyslovovaných judikaturou spatřit kontinuitu tolik potřebnou pro stabilitu postupů v daňovém řízení? Věřím, že po přečtení následujícího příspěvku čtenář dojde většinou ke kladné odpovědi.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 1. 2017, sp. zn. 6 Afs 148/2016 , www.nssoud.cz

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. 6 Afs 252/2016 , www.nssoud.cz

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. 6 Afs 170/2016 , www.nssoud.cz

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. 6 Afs 170/2016 , www.nssoud.cz

Následující článek se zejména věnuje popisu myšlenkové linie, která má svůj základ v rozhodnutí odvolacího britského soudu ve věci Mobilx1). Právě tento judikát stojí u zrodu doktríny „jediného rozumného vysvětlení“ a je právě z tohoto důvodů hojně citován britskými soudy při rozhodování v obdobných věcech týkajících se nároku na odpočet DPH.