Místo plnění, pořízení a dodání zboží, služeb - strana 12

V pokračování příspěvku jsou vysvětlena pravidla pro stanovení místa plnění při poskytování služeb. S využitím příkladů jsou objasněna některá komplikovaná či nestandardní pravidla pro stanovení místa plnění a je upozorněno také na změny od 1. 4. 2019.

V následujícím článku jsou vysvětlena základní pravidla pro stanovení místa plnění při dodání zboží a energií, při zasílání zboží a při jeho pořízení a dovozu. S využitím příkladů jsou objasněna některá komplikovaná či nestandardní pravidla pro stanovení místa plnění. Upozorněno je také na dílčí změny pro rok 2020, které se promítají do připravované novely zákona o DPH . Druhá část článku bude věnována místu plnění u služeb.

Nevím, jestli máte zkušenosti s podáváním žádostí o vrácení daně na vstupu s místem plnění v jiném členském státě dle § 82 zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH “). Tato žádost má své specifika, především podávaní žádosti prostřednictvím elektronického portálu spravovaného Generálním finančním ředitelstvím. Správce daně proto také všechny své úkony vůči žadateli o vrácení daně činí také elektronicky, které doručuje na elektronickou adresu uvedenou v žádosti o vrácení daně – tedy na uvedenou e-mailovou adresu. A to už z podávání kontrolního hlášení víme, že doručením se pak rozumí odeslání datové zprávy na uvedenou elektronickou adresu. V tomto okamžiku vyvstává případný problém, protože žadatel se nemusí z různých objektivních důvodů seznámit s odeslanou e-mailovou zprávou, ale přitom platí, že odesláním e-mailové zprávy je tato zpráva doručená a rozbíhá se lhůta pro reakci na případnou výzvu správce daně.

Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 2. května 2019 ve věci C-224/18 Budimex

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2019, čj. 9 Afs 137/2016-176

Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 8. května 2019 ve věci C-568/17 Geelen

Rozsudek soudního dvora Evropské unie ze dne 20. června 2019 ve věci C-291/18 Grup Servicii Petroliere

Společnost s r. o. – neplátce DPH – chce prodávat zboží do EU. Nakoupí toto zboží od českého plátce a zajistí jeho dopravu do EU, pak vyfakturuje. Prosím o kontrolu svého postupu: - Bude vystavovat klasické faktury bez DPH, které se započítávají do obratu. - Pokud by překročil obrat 1 mil, zaregistruje se k DPH. - K fakturám je nutné dokládat, že zboží opustilo ČR – předpokládám doklad od přepravce?

Směrnice ATAD V roce 2016 byla v rámci Evropské unie schválena Směrnice Rady (EU) 2016/1164 , kterou se stanoví pravidla proti praktikám vyhýbání se daňovým povinnostem, které mají přímý vliv na fungování vnitřního trhu (dále jen „Směrnice ATAD“). Směrnice ATAD (Anti Tax Avoidance Directive) si dala za cíl „zajistit, aby daně byly placeny tam, kde vznikají zisky a hodnota.“1) Za tímto účelem upravuje 4 daňové oblasti, které by měly umožnit státům lépe zasáhnout proti daňově optimalizačním praktikám a dává členským státům za povinnost je implementovat do svých vnitrostátních předpisů tak, aby jejich úprava byla v celé EU jednotná. Česká republika Směrnici ATAD implementovala daňovým balíčkem – zákonem č. 80/2019 Sb. , kterým se mění některé zákony v oblasti daní a některé další zákony (dále jen „novela“), jenž byl vyhlášen ve Sbírce zákonů 27. 3. 2019 a mění mimo jiné i zákon č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů ve znění pozdějších předpisů (dále také „ZDP “ či „zákon o daních z příjmů “). Podstatné je si říci, že všechny změny, které jsou v souladu s implementací Směrnice ATAD se týkají pouze právnických osob.

Dal jsem si tu práci a do stejného formátu převedl úplně první znění zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty (tehdy ještě coby před-unijní zákon č. 588/1992 Sb. ) a jeho aktuální verzi po všech novelách. Výsledná bilance: 25 versus 148 stran, tedy téměř 6krát více právně závazného textu, a z 56 paragrafů již máme 254. Možná si zákonodárci myslí, že i v daních platí lidové rčení „Větší je lepší!“. Opak je pravdou, každý účetní a daňový poradce potvrdí, že stručný, přehledný a jednoznačný zákon je nejlepší – i jako prevence před daňovými úniky. Příznačně na Apríl 2019 přibyla 51. novela zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH “), čítající neuvěřitelných 34 stran textu a 269 změnových bodů…

Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 29. listopadu 2018 ve věci C-548/17 Baumgarten sports & more

Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 22. listopadu 2018 ve věci C-295/17 Meo – Serviços de Comunicaçoes e Multimédia

Zákon č. 80/2019 Sb. – tzv. daňový balíček 2019 – přinesl řadu změn do zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty (dále také „zákon o DPH “ nebo „ZDPH “). Tento příspěvek se zaměřuje na některé změny, které přinesl v oblasti mezinárodních obchodů v rámci EU. Většinou se nejedná o „převratné“ změny, ale v konkrétním případě důležité nepochybně být mohou. Seznámení s těmito změnami navíc pomáhá pochopit příslušné principy i v situacích, jejichž vlastní posouzení daňový balíček nijak nezměnil.

„Dárkový poukaz“ opravňující k odběru zboží nebo služby od firmy ... v hodnotě na něm uvedené a „rekreační poukaz“ umožňující ubytování a stravování v hotelu ... za podmínek v něm uvedených. To jsou asi nejznámější typy poukazů, jejichž podstatou je, že tyto „papírky“ vyměníme za požadované zboží či služby, aniž bychom museli vytahovat peněženku – dodržíme-li stanovené podmínky. Ještě populárnější je třetí typ – slevový poukaz (kupon) – zajišťující snížení kupní ceny zboží ... v obchodě ... o pevnou částku nebo procento z kupní ceny, ovšem v jeho případě se již bez vlastní finanční spoluúčasti náš nákup neobejde. Plátce DPH na rozdíl od jeho zákazníků zajímá, jak a zejména kdy přiznat DPH ze svých zdanitelných plnění hrazených těmito poukazy. Přičemž v návaznosti na úpravu unijních pravidel od ledna 2019 došlo rovněž ke změně českého zákona o DPH .

1. Cíl příspěvku Cílem příspěvku je nalézt základní definiční znaky poukazů dle § 15 Zákona o DPH1) ve znění, v jakém by měl být po přijetí novely, která se...

Nájem nemovité věci je osvobozen od daně. Existují však výjimky v podobě povinného účtování daně, ale i možnost dobrovolného zdanění, protože osvobození nájmu od DPH nemusí být vždy finančně výhodné. Změny v této oblasti navíc přináší i novela, která nabyla účinnosti 1. 4. 2019.

Provozování osobní letecké přepravy leteckými společnostmi má z pohledu daně z přidané hodnoty několik specifik, se kterými se v článku blíže seznámíme.

Ve firemní praxi nejvýznamnějšími dodáními zboží osvobozenými od daně z přidané hodnoty (DPH) s nárokem na odpočet daně jsou: dodání zboží do jiného členského státu a vývoz zboží z území Evropské unie (dále jen „EU“). Jednou z podmínek těchto osvobození je, že dodávané (prodávané) zboží je přepraveno z Česka pryč – do jiného státu EU nebo do třetí země. Jenže, jak praví klasik, „Šedivá je teorie, barevný strom života“. V českých ani unijních předpisech o DPH se nedočteme, jestli je podmínka přepravy zboží nějak časově omezena. Třeba když dodávané zboží z nějakého důvodu dlí delší čas u nás nebo „usnulo“ někde po cestě. Rozborem této a související problematiky se zabývá tento příspěvek.

Tento článek volně navazuje na příspěvek z minulého čísla1) a zabývá se následujícími podmínkami dodání zboží do jiného členského státu: – daňové identifikační číslo kupujícího, – dodání zboží v režimu „call-off stock“ a – podmínky přepravy. Uvedených oblastí se totiž týkají změny, které byly přijaty v závěru roku 2018 [novelizace směrnice 2006/112/ES , o společném systému daně z přidané hodnoty směrnicí Rady (EU) 2018/1910 , pokud jde o harmonizaci a zjednodušení určitých pravidel v systému daně z přidané hodnoty pro obchod mezi členskými státy, ze dne 4. 12. 2018 – tyto změny se použijí od roku 2020, a proto je vysvětlena jak současná úprava, která se použije až do konce roku 2019, tak nová úprava od roku 2020]. V návaznosti na výklad daňového identifikačního čísla kupujícího je pozornost věnována i daňovému identifikačnímu číslu prodávajícího (ve vztahu k pořízení zboží z jiného členského státu).

Nejvyšší správní soud podotýká, že důkazní břemeno v ohledu existence dobré víry přitom nemůže spočívat striktně na daňovém subjektu. Daňový subjekt má sice obecnou povinnost prokazovat svá tvrzení, nicméně mezi tato tvrzení nespadá plně problematika povědomosti o účasti na daňovém podvodu. Pokud by tomu totiž tak bylo, jednalo by se v podstatě o nepřípustnou presumpci vědomé účasti daňového subjektu na daňovém podvodu, která by postrádala jakoukoli zákonnou oporu. Předestře-li tedy daňový subjekt věrohodným způsobem takovou verzi reality, jež by hovořila pro existenci jeho dobré víry v neúčast na daňovém podvodu, je dále na správci daně, aby tuto relevantně zpochybnil. Přitom nepostačí pouhá konstatace, že daňový subjekt dobrou víru neprokázal.