Základ daně z přidané hodnoty - strana 4

Zásadní otázkou pro každého plátce DPH přijímajícího finanční prostředky je, zda daná platba podléhá DPH, což může být někdy nejasné, jako tomu může být právě u některých používaných právních instrumentů. Naopak pro plátce DPH uplatňujícího nárok na odpočet DPH je důležité, zda jeho obchodní partner uplatnil DPH v souladu se zákonnými pravidly, aby se nestalo, že správce daně neuzná příslušný nárok na odpočet DPH, například při daňové kontrole. Různé sankční a další právní instrumenty mohou být v současné době v rámci „koronavirové“ krize hojně využívané, a proto je namístě vyřešit také správnost uplatnění režimu DPH. Tento článek shrnuje základní pravidla pro režim DPH u právních instrumentů a problematiku vysvětluje na praktických příkladech.

V článku je nejprve vysvětleno základní vymezení předmětu DPH ve vztahu k vodném a stočnému a dále jsou vysvětlena pravidla pro stanovení místa plnění u těchto zdanitelných plnění. V návaznosti na to jsou vysvětlena pravidla pro uplatnění DPH u vodného a stočného. V závěrečné části textu jsou vysvětleny dopady změn sazeb daně, které byly provedeny s účinností od 1. 5. 2020. Při uplatňování daně z přidané hodnoty (dále jen DPH) podle zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH “), u vodného a stočného je třeba postupovat podle příslušných ustanovení tohoto zákona. Vodné je pro účely DPH prakticky chápáno jako kombinace dodání pitné vody vodovodem a služby spočívající v úpravě a rozvodu vody prostřednictvím sítí. Stočné je prakticky chápáno jako součást služby spočívající v odvádění a čištění odpadních vod. Novelou zákona o DPH , která je součástí zákona č. 256/2019 Sb. , došlo s účinností od 1. 5. 2020 ke snížení sazby daně u vodného a stočného z dosavadní první snížené sazby daně ve výši 15 % na úroveň druhé snížené sazby daně ve výši 10 %.

Novelou zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH “), došlo s účinností od 1. 4. 2019 k úpravě pro určování základu daně při obchodech směnného typu v rámci § 36 odst. 6 písm. c) ZDPH . Výklad tohoto ustanovení byl dále řešen v rámci dodatečných dotazů Svazu měst a obcí směřovaných na Generální finanční ředitelství (dále jen „GFŘ“), na jejichž přípravě jsem se podílel. V rámci tohoto příspěvku budou použity také závěry z odpovědí GFŘ, které jsme získali v průběhu března roku 2020. V rámci našeho rozboru se zaměříme zejména na oblast směn nemovitostí. Protože se jedná nejen o problém daňový, ale i účetní, budeme se zároveň zabývat otázkou souvisejícího zaúčtování.

Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. března 2020 ve věci C-94/19 San Domenico Vetraria

Zdálo by se, že stravování zaměstnanců je jejich ryze soukromou záležitostí, kterou nemá důvod řešit, natož platit jejich zaměstnavatel. Obdobně to vidí také daně z příjmů, které a priori neuznávají výdaje na osobní potřeby zaměstnanců za daňově účinné, neboť nemají přímou souvislost se zdanitelnými příjmy zaměstnavatele. Jenže daně zdaleka nejsou neutrální (nedistorzní), ale významně podléhají nejrůznějším zájmovým skupinám a samozřejmě i vládním prioritám. Nejvíce to je vidět v zákoně č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP “), kde najdeme v záplavě výjimek také možnost – při splnění podmínek – daňově uplatnit výdaje na stravování zaměstnanců. Smůlu naopak mají živnostníci a další samostatně výdělečně činné osoby, které si obědy nemohou ani zčásti dát do daňových výdajů. A protože stravování zaměstnanců je poskytnutím služby, týká se rovněž všeobecné daně spotřebního typu – daně z přidané hodnoty (dále „DPH“).

Dlužníka nemá většinou nikdo rád, o to víc plátce daně z přidané hodnoty, který nemá zaplacenou fakturu za svou ekonomickou činnost, ale státu již musel odvést zákonem vyčíslenou částku DPH. Případnou opravu výše daně u pohledávky za dlužníkem v insolvenčním řízení bylo možné provést dle § 44 zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH “), platného do 31. 3. 2019.

Podnikatel, neplátce DPH, překročil v měsíci únoru roku 2018 obrat pro povinnou registraci k DPH. Na tuto skutečnost přišel pozdě až v srpnu roku 2019. Podá přihlášku k registraci k DPH, plátcem DPH se stává od 1. 4. 2018. Opraví všechny vydané faktury od dubna roku 2018 doposud. Všechna uskutečněná plnění jsou v režimu přenesené povinnosti. To znamená, že opraví vydané faktury, doplní na doklad „daň odvede zákazník“ a předá druhé straně. Je možné všechny vydané faktury v režimu přenesení daňové povinnosti uvést až v přiznání k DPH a kontrolním hlášení za období srpen 2019? Jde o to, abychom se vyhnuli pokutám za pozdní podání kontrolního hlášení.

Jsme agentura (s. r. o.), která zajišťuje vystoupení uměleckého souboru. Jednotliví umělci jsou OSVČ, daňoví rezidenti ČR, někteří plátci DPH, a naší agentuře své honoráře fakturují na základě smlouvy o provedení uměleckého výkonu. V červenci jsme zajišťovali vystoupení souboru v zahraničí, které naše agentura fakturovala německému odběrateli. Ten si vyžádal informaci, kolik činí konkrétní honoráře jednotlivých umělců a z této částky v Německu srazil daň z příjmů umělců ve výši 18,8 %. Jak bude vypadat daňový doklad vystavený českým umělcem naší agentuře? Bude základem daně částka původně dohodnutá ve smlouvě (+ DPH), nebo zde bude uvedena částka po sražení německé srážkové daně (+ DPH)? Příklad: Dohodnutý honorář činí 10 000 Kč. Standardně by umělec fakturoval 10 000 Kč + DPH. Z částky 10 000 Kč však byla v Německu stržena daň z příjmů 18,8 %. Pokud by tedy umělec fakturoval 10 000 Kč + 15 % DPH, celkem 11 500 Kč, na účet bychom mu mohli poslat pouze 9 620 Kč a na rozdíl ve výši 1 880 Kč obdrží potvrzení od německého finančního úřadu o zaplacení daně v Německu. Je to v pořádku? Jak toto případně zaúčtovat v našem účetnictví?

Novelou zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH “), která je součástí zákona č. 80/2019 Sb. , o změně některých zákonů v oblasti daní (tzv. daňový balíček), byla provedena s účinností od 1. 4. 2019 řada dílčích metodických změn, a to i v pravidlech pro stanovení základu daně a při výpočtu a zaokrouhlování daně. Tato pravidla vyplývají z § 36 až 37a zákona o DPH . Obecná pravidla pro stanovení základu daně uvedené v § 36 zákona o DPH vycházejí ze Směrnice Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „směrnice o DPH “). V navazujícím § 36a zákona o DPH je vymezen základ daně ve zvláštních případech, kdy je základem daně obvyklá cena, jejíž definice byla novelou zákona o DPH doplněna na konec § 36 zákona o DPH . V novelizovaném znění § 37 zákona o DPH jsou stanovena pravidla pro výpočet daně a jsou z něj dovozována také pravidla pro zaokrouhlování vypočtené daně. V navazujícím § 37a zákona o DPH jsou stanovena pravidla pro stanovení základu daně a výpočtu daně při uskutečnění zdanitelného plnění, pokud vznikla povinnost přiznat daň z úplaty přijaté před uskutečněním zdanitelného plnění. V článku jsou nejprve vysvětlena základní pravidla pro stanovení základu daně a návazně s využitím příkladů novelizovaná pravidla pro výpočet a zaokrouhlování daně.

Plátce daně splácel úvěr za nakoupený osobní automobil, ovšem po dohodě s bankou a třetím účastníkem došlo podle § 1888 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), k převzetí dluhu („Kdo ujedná s dlužníkem, že přejímá jeho dluh, nastoupí jako dlužník na jeho místo, dá-li k tomu věřitel souhlas původnímu dlužníku nebo přejímateli dluhu“, § 1888 odst. 1 občanského zákoníku ) a k převodu vlastnictví vozidla na nového dlužníka. Nový vlastník (dlužník) bude za původního vlastníka (dlužníka) bance dále splácet zbývající část úvěru.

Zákon č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH “), již od dubna 2011 zavedl speciální ručení odběratele (plátce) za DPH nezaplacenou dodavatelem (plátcem). A to z důvodu potenciálního daňového úniku, nebo kvůli zjevně neobvyklé ceně. Účel byl jasný a žádoucí – omezení daňových úniků a zlepšení výběru DPH – nepříjemné ovšem bylo, že stát se takto začal hojit na nebohých odběratelích, které tak automaticky považuje za „spolupachatele“. A protože se tato novinka Finanční správě zalíbila a osvědčila, bylo a je ručení v DPH postupně rozšiřováno, naposledy o platby v tzv. virtuální měně.

Od začátku roku 2019 již nabyly účinnosti tři novely zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH “). První z nich, která byla provedena zákonem č. 283/2018 Sb. , kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, nabyla účinnosti od 1. 1. 2019. Tímto zákonem byl novelizován § 21 odst. 8 zákona o DPH , ale tento odstavec však byl s účinností od 1. 4. 2019 znovu novelizován. Od 1. 2. 2019 nabyla účinnosti novela zákona o DPH provedená zákonem č. 6/2019 Sb. , kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, kterou byla do zákona o DPH doplněna nová příloha č. 2a, ve které je uveden seznam služeb, které podléhají druhé snížené sazbě daně ve výši 10 %. Od data účinnosti jsou v této příloze uvedena pouze pozemní a vodní pravidelná hromadná přeprava osob, u kterých došlo k tomuto datu prakticky ke snížení sazby daně z 15 % na současných 10 %.

Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 29. listopadu 2018 ve věci C-548/17 Baumgarten sports & more

„Dárkový poukaz“ opravňující k odběru zboží nebo služby od firmy ... v hodnotě na něm uvedené a „rekreační poukaz“ umožňující ubytování a stravování v hotelu ... za podmínek v něm uvedených. To jsou asi nejznámější typy poukazů, jejichž podstatou je, že tyto „papírky“ vyměníme za požadované zboží či služby, aniž bychom museli vytahovat peněženku – dodržíme-li stanovené podmínky. Ještě populárnější je třetí typ – slevový poukaz (kupon) – zajišťující snížení kupní ceny zboží ... v obchodě ... o pevnou částku nebo procento z kupní ceny, ovšem v jeho případě se již bez vlastní finanční spoluúčasti náš nákup neobejde. Plátce DPH na rozdíl od jeho zákazníků zajímá, jak a zejména kdy přiznat DPH ze svých zdanitelných plnění hrazených těmito poukazy. Přičemž v návaznosti na úpravu unijních pravidel od ledna 2019 došlo rovněž ke změně českého zákona o DPH .

V následujícím příspěvku bychom dokončili problematiku změn, které přinesl zákon č. 80/2019 Sb. , kterým se mění některé zákony v oblasti daní a některé další zákony. V minulém čísle časopisu UNES č. 4/2019 na s. 3 jsme se věnovali oblasti daně z příjmů a první části změn v oblasti daně z přidané hodnoty, dnes bychom touto daní, která je upravena zákonem č. 235/2004 Sb. , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH “), pokračovali.

V minulém čísle časopisu (Účetnictví v praxi č. 4/2019, s. 4) byla v článku Daňový balíček 2019 věnována pozornost stručnému přehledu změn, které přinesl zákon č. 80/2019 Sb. (tzv. daňový balíček 2019). Tento článek se zaměřuje na změny v oblasti daňových dokladů, zejména opravných daňových dokladů a jejich promítnutí do kontrolního hlášení. Důležitou změnou, která se daňových dokladů také týká, jsou změny v zaokrouhlování, se kterými podrobněji seznamoval uvedený článek Daňový balíček 2019.

Od 1. 4. 2019 je účinná novela zákona o DPH č. 80/2019 Sb. , připravovaná již k 1. lednu letošního roku. Původní vládní návrh obsahoval 269 bodů, při projednávání byly předloženy další pozměňovací návrhy, a tak proces schvalování započatý 13. 6. 2018 rozesláním návrhu zákona poslancům byl završen až 15. 3. 2019 podpisem prezidenta republiky. Novela reaguje jak na požadavky Směrnice EU, tak i na některé judikáty Soudního dvora Evropské unie.

V následujícím článku jsou nejprve vysvětleny základní podmínky, za nichž může plátce jako věřitel provést po účinnosti novely zákona o DPH opravu základu daně v případě nedobytné pohledávky. Návazně jsou vysvětleny základní navazující procesní postupy při provádění této opravy, které je věřitel povinen dodržet. V závěru článku jsou shrnuta pravidla pro provádění navazující opravy odpočtu daně ze strany dlužníka, který je plátcem.

Vláda předložila poslanecké sněmovně návrh zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti daní, v roce 2018. Součástí tohoto tzv. daňového balíčku byl i návrh změn zákona o DPH , který částečně zapracovává změny evropské legislativy a částečně mění zákon i v oblastech, na které se evropské předpisy nevztahují. Tento vládní návrh zákona projednala Poslanecká sněmovna jako poslanecký tisk č. 206 a schválila jej dne 21. 12. 2018 ve třetím čtení. V únoru 2019 projednal návrh zákona Senát, který jej vrátil Poslanecké sněmovně s návrhy změn, zejména v oblasti sazeb DPH. Poslanecká sněmovna však dne 12. 3. 2019 Senát přehlasovala a schválila zákon ve znění přijatém dne 21. 12. 2018. Dne 15. 3. 2019 podepsal zákon prezident a následně vyšel zákon ve Sbírce zákonů pod číslem 80/2019 Sb.

V únoru jsme vyvezli zboží do Švýcarska na provedení bezplatné opravy v celním režimu 2100 (dočasný pasivní zušlechťovací styk). Hned v únoru bylo opravené zboží dovezeno zpět (hodnota zpětně dovezeného zboží je dle faktury pro celní účely o cca 700 EUR vyšší než hodnota při vývozu na opravu). Zároveň jsme v této zásilce ze Švýcarska vezli jiné nakoupené zboží a celá zásilka, včetně opraveného zboží, byla proclena v režimu 4000 (propuštění do volného oběhu). Předpokládám, že vývoz v režimu pasivní zušlechťovací styk nebude v přiznání DPH deklarován. Jak to bude s dovozem opraveného zboží? Je nutné nechat opravit dovozní JSD? Pokud by JSD nebylo nutné opravit, potom by se dovoz opraveného zboží uvedl do řádku 7? Jak by to bylo s vykázáním DPH v případě opravy JSD (změna celního režimu na zpětný dovoz po pasivním zušlechťovacím styku)?