Články - strana 304

Z veřejnoprávních povinností netrápí podnikající fyzické osoby alias osoby samostatně výdělečně činné (dále jen „OSVČ“) jen daně z příjmů. Mnohdy ještě hlubší vrásky na čele jim působí starosti s povinným zdravotním a sociálním pojištěním, kde jsou na rozdíl od daní stanoveny minimální povinné platby, kterým se nelze vyhnout ani sebevětší daňovou ztrátou. A jako každý rok nastává právě čas pro zúčtování pojistného za rok 2011, pro něž je stanovena jednotná forma - obdobně jako u přiznání daně z příjmů - pojistné přehledy o příjmech a výdajích.

Pokud se občan - pojištěnec rozhodne začít v roce 2012 podnikat jako osoba samostatně výdělečně činná (dále jen „OSVČ“), musí respektovat podmínky platné ve zdravotním pojištění, kdy podstatnou roli hraje skutečnost, zda je samostatná výdělečná činnost hlavním nebo vedlejším zdrojem jeho příjmů.

Zákon č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“ ), obsahuje dvě ustanovení zabývající se osvobozením od daně z příjmů fyzické osoby při převodu členských práv družstva („prodej družstevního bytu“), a to ustanovení § 4 odst. 1 písm. r) a písm. u) ZDP.

Fyzická osoba podniká v zemědělství a vede daňovou evidenci. V roce 2004 získala protihodnotou za nepeněžní vklad podíl na společnosti s ručením omezeným. Podíl v roce 2011 odprodala za 400 000 Kč. Je povinna tento příjem zdanit? Jaké si může uplatnit výdaje?

Prováděcí nařízení Rady (EU) č. 282/2011 ze dne 15. března 2011, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, nabylo účinnosti 1. července 2011. Takzvané Prováděcí nařízení patří mezi ty právní předpisy Evropské unie (dále jen „EU“), které se nemusí transponovat („přepsat“) do českého zákona. To znamená, že neprochází standardní schvalovací procedurou v Poslanecké sněmovně a Senátu Parlamentu a je ihned po schválení Radou v plném rozsahu závazné a přímo účinné na celém území EU. Zde je nutné odlišovat od tzv. přímého účinku směrnice, neboť nařízení je účinné nejen vertikálně (mezi soukromou osobou a členským státem EU), ale i horizontálně, tj. dovolávat se ho mohou i např. dva plátci v soukromoprávním vztahu; dále také neplatí předpoklad užívaný při přímé účinnosti směrnice, totiž že přímým účinkem směrnice se nezhorší postavení jednotlivce. Pokud by se případně dostal text nařízení do rozporu s jiným národním předpisem stejné či nižší právní síly (zákon, pokyn D atd.), jsou zúčastněné subjekty v souladu s principem aplikační přednosti práva EU povinny postupovat dle textu nařízení.

Aby se správce daně dozvěděl stěžejní údaje o daňovém subjektu, zejména zda správně stanovil daňovou povinnost, musí se nějakým legálním způsobem dostat k relevantním informacím. Protože není reálné ani žádoucí, aby za každé zdaňovací období proběhla u všech poplatníků a plátců daně kontrola, bylo zvoleno nejjednodušší možné řešení. Daňovým subjektům (ne vždy a ne všem) je přímo ze zákona nařízeno sepsat potřebné údaje do standardizované formy tiskopisu - daňového přiznání - a předat je správci daně. Prověření daňových subjektů pak nemusí být plošné, ale přesně cílené například z důvodu podezřelých údajů v přiznání.

Do počátku 90. let minulého století lze v řadě států pozorovat, že v oblasti zdaňování vozidel se uplatňovala široká škála nejrůznějších instrumentů. Dá se říci, že v té době byly nejběžněji uplatňovány vysoké sazby spotřebních daní či daně z přidané hodnoty. V souvislosti s postupnou harmonizací nepřímých daní v rámci Evropské unie (dále jen „EU“) byly tyto nástroje z hlediska zdaňování vozidel postupně nahrazeny daněmi přímými, které se v rámci svého vývoje dále formovaly. Podíváme-li se na právní úpravu zdaňování vozidel dnes, je možné rozdělit tyto daně do tří tematických skupin. První z nich jsou daně spojené s nákupem vozidla či jeho registrací. Druhou významnou skupinou jsou daně spojené s držením, resp. vlastnictvím vozidla, a konečně třetí skupinu tvoří daně spojené s používáním vozidla.

V době přetrvávající finanční a hospodářské krize není pochyb o aktuálnosti otázky vymáhání pohledávek, a to jak z pohledu dlužníka, tak z pozice věřitele. Od nabytí účinnosti nového insolvenčního zákona1 se zvedla nová vlna diskuzí ohledně efektivity a způsobů vymáhání pohledávek, a s tím taktéž související postavení věřitele vůči dlužníkovi, zejména z hlediska věřitelů, jejichž pohledávka za dlužníkem je zajištěna in rem,2 a taktéž nezajištěných věřitelů v tzv. osobních bankrotech.

Od 1. 1. 2011 je podání daňových přiznání procesně upraveno zákonem č. 280/2009 Sb. , daňový řád, jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 30/2011 Sb. (dále jen „daňový řád“). Podle ustanovení § 1 odst. 3 daňového řádu je základem pro správné zjištění a stanovení daně daňové přiznání, hlášení nebo vyúčtování (dále jen „řádné daňové tvrzení“) a dodatečné daňové přiznání, následné hlášení nebo dodatečné vyúčtování (dále jen „dodatečné daňové tvrzení“). Podle ustanovení § 135 odst. 1 daňového řádu je řádné daňové tvrzení povinen podat každý daňový subjekt, kterému to zákon ukládá, nebo daňový subjekt, který je k tomu správcem daně vyzván. Podle ustanovení § 135 odst. 2 daňového řádu je daňový subjekt povinen v řádném daňovém tvrzení sám vyčíslit daň a uvést předepsané údaje, jakož i další okolnosti rozhodné pro vyměření daně.

Osoba povinná k dani neusazená v tuzemsku podle § 108 odst. 2 zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“), je právní termín a definuje, že touto osobou se rozumí zahraniční osoba povinná k dani, která nemá v tuzemsku provozovnu, a osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která nemá v tuzemsku sídlo, místo podnikání ani provozovnu.

Sleva za včasnou platbu a její vypořádání Ing. Martin Děrgel Plátce A, s. r. o., dodává zboží plátci B, s. r. o. Plátce B, s. r. o., má nárok...

Problematika technického zhodnocení pronajatého majetku nájemcem se vyskytuje v podnikatelském prostředí velmi často. Otázky s tím spojené řeší nájemci i pronajímatelé, přičemž společným rysem obou stran je častý výskyt chyb, přehlédnutí a nepochopení, což je zdrojem daňových doměrků na obou stranách. Tento článek má přispět ke shrnutí této problematiky v zákonu o daních z příjmů a podtrhnout nové informace z Pokynu D-6, podle kterého budou daňové subjekty postupovat již ve zdaňovacím období roku 2011, či ve zdaňovacím období započatém počínaje 1. 1. 2011. Vzhledem k tomu, že pro rok 2012 v této oblasti nedošlo v zákonu k žádným změnám, jsou informace plně použitelné i pro rok 2012. Předmětem našeho zamyšlení bude technické zhodnocení, které splňuje podmínky § 33 ZDP, nebudeme se zabývat takovým technickým zhodnocením, které nedosahuje částky stanovené v § 33 odst. 1 ZDP a může být alternativně považováno za daňově účinné výdaje podle § 24 odst. 2 písm. zb) ZDP.

Náklady za školení a nájemné za OSVČ Radka Lakotová Společnost s ručením omezeným, jejímž předmětem podnikání je pojišťovací činnost, konkrétně pojišťovací agenda, má kanceláře v několika městech po České...

Účetnictví je základním zdrojem podkladů pro řádné sestavení daňového přiznání. Při jeho vedení se daňoví poplatníci dopouštějí celé řady chyb, které mohou mít za následek doměření daně. Judikatuře z oblasti snahy o jejich odstranění je věnován dnešní příspěvek. Pozornost věnujeme i vztahu externí účetní k chybám způsobeným svému klientovi.

ÚSC1 a DSO2 zahájí v roce 2012 odpisování dlouhodobého majetku. Budou využívat účet oprávek 07x nebo 08x a účty opravných položek 15x a 16x. Používáním těchto účtů se významně mění i způsoby účtování o vyřazování majetku. Bohužel nevyšel s účinností od 1. 1. 2012 Český účetní standard (dále jen „ČÚS") k dlouhodobému majetku, proto je potřeba ošetřit postupy metodicky. Může dojít k tomu, že některé postupy po vydání ČÚS budou rozšířeny, případně mírně změněny.

Nestátní neziskové organizace (dále jen „NNO"), které vedou účetnictví podle zákona č. 563/1991 Sb. , o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZU"), a návazné vyhlášky č. 504/2002 Sb. , kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb. , o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, u kterých hlavním předmětem činnosti není podnikání, pokud účtují v soustavě podvojného účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 504/2002 Sb. "), zpracovávají v rámci své účetní závěrky i tzv. Přílohu k účetní závěrce. Ta je dána § 18, odst. 1 písm. c) ZU.

Pohledávka je rizikové aktivum, o které je nutné v průběhu jeho života náležitě pečovat. V případě, že dlužník vstoupí do insolvenčního řízení, je pohledávka silně ohrožena. K dispozici jsou některé nástroje, které umožňují dlužníkovi zmírnit jeho problémy. Patří mezi ně tvorba opravných položek a oprava výše daně u pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení. Věnujme se těmto opravám, které umožňuje novela zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH"), provedená zákonem č. 47/2011 Sb. , kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1. 4. 2011, a to zejména v § 44 .

V následujícím příspěvku bych se chtěl věnovat daňovému a souvisejícímu posouzení příjmů, které plynou neziskovým subjektům z pronájmu bytů. Zejména v případě příspěvkových organizací zřízených územně samosprávnými celky (dále jen „ÚSC") je poměrně častá situace, že tyto organizace mají takovýto majetek předaný k hospodaření a ten dále pronajímají např. svým zaměstnancům, případně třetím osobám. V neposlední řadě bych chtěl také zmínit problematiku pronajímání bytů ze strany fyzických osob, a to zejména v souvislosti s blížícím se termínem podání daňového přiznání k dani z příjmů za rok 2011, protože řada zaměstnanců či představitelů neziskových subjektů může samozřejmě být v pozici pronajímatelů těchto nemovitostí.

Nestátní neziskové organizace (dále jen „NNO") veřejně prospěšným charakterem své činnosti přispívají k rozvoji celé společnosti a tudíž mohou využívat i různé úlevy od daní a poplatků, které jim stát nabízí. Jedním z příkladů je i osvobození od správních poplatků. S přenesením určitých působností, resp. oprávnění k výkonu správních činností, na jiné subjekty než jsou organizace státu, vznikají situace, kdy nestátní neziskové organizace přicházejí o své úlevy a osvobození jim není přiznáváno.

Profesionální sportovec z pohledu daňového Ondřej Lichnovský Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 2 Afs 16/2011. www.nssoud.cz K předpisům: -§ 6 ZDP -§ 7...